aneb nikdo nejsme dokonalý...  

Nejdřív jsem to chtěla všechno vyhodit a fotky smazat... ale pak jsem si řekla, že by jste měli taky vidět, že se mi občas ne vše daří.... ale důležité je nelámat nad ničím hůl.... 

Taky se Vám zdá, že na nás sluníčko zapomnělo?
Já tedy ten pocit mám. S počasím jsem velmi smířlivá. Když je vedro nebrblám, že je
vedro, když mrzne, nenadávám, že ta zima je hrozná.

Pro tentokrát mě to ale přiznávám trochu zmáhá a mám pocit, že to sluníčko musíme
zavolat. Stejně jako to dělají děti ve školce - otevřete okno a zavolejte z plných
plic: "Sluníčko, sluníčko, kde jsi? Přijď mezi nás... čekáme tady na tebe".

A aby to volání bylo podložené, upleťme si malé sluníčko / práce na 2-3 hodinky/ a
pověsme ho tak, aby ho bylo vidět. Až to sluníčko dorazí, můžou si se sluníčkem hrát
děti, případně si ho pověsit jako přívěšek na klíče, aktovku - takový malý amuletek

 Při focení tohoto postupu jsem zjistila, že nafotit skládání na čtverečku látky (navíc saténu) je pro jednoho člověka takřka nemožné.
Proto jsem nafotila skládání  na čtverečku barevného papíru. Doporučuji si skládání předem natrénovat na čtverci papíru a  až poté se pustit do skládání látkové kytičky.
Jen se potom při skládání na látce nelekněte toho, že hrany nedrží tak ostře jako na papíru. Snažte se být maximálně přesní a trpěliví a uvidíte, že se kytička povede. Tento postup patří ze všech druhů skládaných japonských Kanzashi k těm snadnějším :o)