Asi nejtypičtější znak Thajska. Krásné dřevěné domečky, které najdete úplně všude. Jsou to strážní domečky a jmenují se San Phra Phum.
Thajci věří, že když si budou hýčkat dobré duchy, tak ti zlí se do jejich domovů nedostanou. Domeček pro duchy se do rohu pozemku staví dříve, než se začne stavět samotný dům. 

V předchozím díle jsem slíbila historku s trezorem. Nebojte, neošidím vás o ní….
Poté, co nám recepční ukázal náš pokoj a odnesl na něj můj kufr (to se mi v Thajsku vůbec líbilo, téměř nikdy jsem svůj kufr nemusela nosit, vždy se toho nějaký místní automaticky ujal), ukázal nám také, jak se kóduje trezor. 

Po návštěvě Královského paláce jsme se museli vrátit do penzionu sbalit, pokoje se v Thajsku většinou opouští do 12h. Protože letadlo nám letělo až večer (letenky jsme měli koupené přes internet už z Česka)  a taxi jsme si domluvili na 18h, měli jsme ještě čas někam zajet. Zvolili jsme Golden Mount, protože to nebylo daleko, tak jsme cestu tam ušli pěšky. 

Thajsko je konstituční monarchie a Thajci jsou na svého krále a královnu náležitě pyšní. Jejich obrazy jsou na každém kroku a v prosinci se jejich výskyt ještě znásobí, protože 5.12. slaví král narozeniny a Thajci mu přejí dlouhý život. 

Po ubytování v penzionu jsme šli na krátkou obhlídku okolí, návštěvu památek jsme naplánovali na další dny, protože většinou mají otevřeno jen do 16h a my jsme se na hotel dostali z letiště právě kolem čtvrté. 

Doprava v Thajsku je námět na knihu. Tak rozmanitá a tak jiná, než ji známe z Evropy. Proto si zaslouží vlastní samostatný článek....