Kdyby nebylo toho konce středy, tak bych napsala, že naopak byl naprosto krásná, o škaredění a škaredosti nemohla být řeč…

Ráno začalo jidáši, resp. probuzením Aničky už po páté ranní a přemlouváním, že z postele ještě nelezeme, že ani sluníčko ještě nevylezlo… ). Ale pak už ty jidáše.

A povedly se… dělala jsem podle klasického receptu, jen místo vajíčka jsem dala vanilkovou hrašku a přidala trošku tekutin – já mléko a trošku rumu. A byly opravdu moc dobré.

A pak už jsme stále něco dělaly… nejvíc asi malovaly.

Ale také hrály tuhle paměťovou hru. A musím uznat, že je v tom dobrá. Byť jsem jí nic nedarovala, tak to skončilo plichtou…

A pak přišly na řadu její oblíbené vodovky.. po kom ta holka asi je??

Oběd mi samozřejmě pomáhala připravit.

Z bramborového těsta jsme vykrajovaly zajíce a srdce.

Se špenátem a uzeným tofu byly moc fajn.

Poté procházka do města a návštěva redakce Deníku.

Nesehnaly jsme kopečkovou a tak přišel na řadu nanuk.

A kreslení pokračuje na balkóně.

Opět slunce a dokončené vodovkami.

Pozdě odpoledne si sama chtěla jít odpočinout do postele… a během povídání usnula. Probudila se trošku teplá a tak jsme zrušily návštěvu pizzerie a hraní na ukulele a koukly se v posteli na pohádku Zakleté pírko. Usínala už bez teploty, tak doufám, že to zítra bude dobré…

Krásný zelený čtvrtek vám přeji