Ještě se na skok vrátíme na Sebuzín, protože vám dlužím jeho poslední dny a chvíle s milými účastnicemi….

Ráno se opět cvičilo Pět tibeťanů.

Malá Anička už je zvládá skvěle – pokud si je také chcete zacvičit, tak se můžete podívat TADY jak na to.

A poté se opět tvoří – vznikají nové věci a dodělávají se rozpracované.

Tuhle tašku si sama předkreslila a textilními barvami namalovala třináctiletá Johanka.

A takhle báječně se jí to povedlo….

A ani babičky nezůstávají za vnučkami pozadu….

A tady je dílko mojí vnučky – tričko, které bude mít na výtvarku jako plášť…

Ale i ostatní trička byla úžasná.

Stejně jako další výrobky.

Pokud si je chcete prohlédnout podrobně, koukněte se do tohoto alba.

Za Aničkou se přijel podívat i její pradědeček. Tj. můj bývalý tchán.

Poslední večer jsme pro holky připravily takovou bojovku, která končila hledáním pokladu.

Tu jsem si vzala na starost já, protože hledání podle indicií mne vždy bavilo – jak hrát, tak vymýšlet.

Sice mne ostatní dospělí varovali, že je to těžké, že to holky nenajdou….

Ale mýlily se, holky byly šikovné.

Tak co? máte také rádi hledání podle indicií?

Síň, kam dámy nevstupují a lastury hlídaly poklad…. anebo místnost, kam jsem věděla, že nepřijdou „náhodou“…

Poklady rozdány.

A pak už mne čekalo jen naskládat vše do auta.

Rozloučit se s vnoučátky.

Odjížděla jsem už dosti nakřáplá, ale kontrola rekonstrukce bytu Martina v Krumlově musela ještě proběhnout.

Pak jsem na pár dní ulehla a dávala se dohromady… a čekalo mne ještě natočit pár receptů… takhle nějak poté vypadala moje kuchyň.

Ale stačilo mávnou kouzelným proutkem 🙂 No tak dobře, zapojit ruce a za půl hodiny to zase jakž takž šlo…

A proč si hned kuchyň nezadělat, že? Jdeme si připravit dhal s červenou řepou.

Dopadl skvěle a byl na několik dní… poprvé jsme si k němu dali naan placky.