Poslední ráno, kdy se vedle mne probouzí malá princezna…. je úžasné ji sledovat

tyhle okamžiky si chci zapamatovat…  zapsat do nejhlubší paměti

Pomalu balíme a chystáme se na cestu. Plním poslední přání – k věnečku, který si včera vybrala za focení – namalovat na obličej růžičky – aby byla jako Šípková Růženka.

Vyprala jsem pomalované triko fixou Posca a kupodivu drží to…

Na ledničku mi namalovala něco, aby mi tu bez ní nebylo smutno…

Cestou za rodiči se stavujeme v Písku – je zde tradiční výstava pískových soch pod kamenným mostem.

Tyhle sochy kupodivu drží několik měsíců. Je to díky tomu, že písek, ze kterého jsou sochané je pevně napěchovaný pomocí forem.

O tradici stavění těchto soch a jak to celé probíhá jsem vám vyprávěla vloni ve vlogu. 

Téma soch je pokaždé jiné. Já si letos u první myslela, že jsou to pohádky – to díky Rumcajsovi a Mance…

Ale nakonec jsem zjistila, že tomu tak není.

Letošní sochy představují partnerská a spřátelená města Písku – což je i Jičín.

Tak se loučíme s Mankou a Rumcajsem – které mimochodem Anička nepoznala, protože je nezná 🙂

Na chatě u Aničky prababičky nás čekal i Simík, který za těch deset dní, co byla Anička u mne neskutečně rozvázal…

Loučím se s vnoučátky a pokračuji směr Dolní Dobrouč ke kamarádce Blance… kde mne přivítal Bejlí, jejich pejsek.

A spousta malin, které miluji.

Předala jsem dárek, který jsem Blance namalovala k jejím narozeninám – portrét jejího mladšího syna Míši.

Se kterým jsme si večer hezky zahráli – tedy já jen lehce asistovala… ale dávali jsme si výzvy – a Prodavač byla jedna z nich…. schválně, kdo s námi stíháte zpívat??

Druhý den jsem pomalu vyrazila do Opavy, odkud vás teď zdravím… bohužel wifi připojení je tu trošku komplikované a pokud nevyrazím do kavárny, jako právě teď, tak vám vlog nenahraji, takže teď bude vlogování lehce náhodné…