Vítám vás u dalšího, tentokrát dvoudenního vlogu. Jsem zpět na Sebuzíně….

Po čtvrteční chemošce mne sem v pátek dopoledne dopravil pěkně bezpečně Martin, cestou jsme stihli i malou zastávečku….

Na Sebuzíně se zatím vyplachovaly batiky a pomalu se všichni balili domů.

Můj ovocný koláč zmizel z plechu jako mávnutím kouzelného proutku.

A pak už jsem se musela s Martinem rozloučit, protože ten odvážel domů svou mamku, dceru a neteř.

Já se lehce prospala a jela jsem navštívit svého bývalého tchána.

V Ústí jsem si pořídila nový stojánek na mobil a vypadá to, že funguje, jupíííí.

A večer za mnou přijela na Sebuzín má nejlepší kamarádka Pavka, se kterou jsem si ještě chtěla užít společný čas, protože po neděli opět odlétá do Kalifornie, kde žije….

Měla jsem pro ni dárek – nechala jsem u Lucky Lukáškové vyrobit sestřičku své bohyňky, kterou mi Lucka věnovala před cca měsícem….  jsou krásné obě….

Loučení s Pavkou bylo smutné, ale já vím, že jsme tu pro sebe i když nás dělí tolik kilometrů…

A bystří pozorovatelé mých vlogů si určitě všimli mé nové sukně z Vinted – tj. z druhé ruky… a druhý outfit mám také z druhé ruky…. a moc se mi líbí.

Dobrá nálada mne neopouštěla a bylo milé, když se postupně začaly všechny holčiny sjíždět.

Vítání, vzpomínání, veselí… tak to mám ráda.

Mezi mou stálou partou je pár nových tváří, ale vypadá to, že lehce zapadnou…

Pod pergolou bylo veselo…. a pak přišel čas všechny přivítat oficiálně… a to víte, že to nešlo… i když se Danuška snažila 🙂

Takže věřte, že moje slova o hluchých jsou přesně tak, kdy vím, co si mohu dovolit… a tohle byl proslov k mým oblíbeným holkám….

Dnes do pelechu zapadnu rychle a brzy, ale zítra se na vše těším… bude to jízda.. bude to mazec….