Tenhle vlog vychází trošku se zpožděním – asi o dvě hodinky – a to proto, že jsem večer prostě už neměla sílu na sestříhání a domluvení komentářů, protože jsem stále hledala nějaké zajímavosti, kterými bych vám procházku trošku osvěžila… ale tentokrát jsme nebyla moc dobrý googlič, ale slibuji, že do příště se polepším 🙂

Dopoledne jsem se kromě jiného pokusila o výrobu vegan taveného sýra… výsledek je takový trošku rozpačitý, ale ještě na tom zapracuji 🙂

Ale pak už jsem se pobalila a vyrazila do mého milovaného Krumlova… a vezmu vás s sebou na procházku od vlakového nádraží do centra….

Projdeme pod Plášťovým mostem do vnitřního města a budete se moci trošku kochat architekturou, díky které je město Český Krumlova od roku 1992 v UNESCO.

Ve vlogu jsem slíbila odkaz na Krumlovský baráky, kde se o zajímavých domech dozvíte mnohem více…. my jsme prošly Širokou ulicí a mířily jsme ven z centra do kavárny u Synagogy.

Ale nebojte, cestou jsem pro vás natáčela krásy Krumlova…

Tahle procházka byla pro mne hlavně o setkávání….  a třeba tohle setkání bylo čistě náhodné… Veronika sleduje můj vlog a prý si přála mne v Krumlově potkat… a když už s maminkou byly téměř u konce své procházky Krumlovem, tak se jí to splnilo… bylo to moc milé potkání se 🙂

Setkaly jsme se u stánku mého kamaráda – dráteníka a šperkaře – Míry, který vyrábí úžasné šperky a určitě se u něj, pokud bude v Krumlově zastavte… třeba i jen na pár slov…

Mými společnicemi na procházce kouzelným městem byly dvě úžasný holky… záměrně píši holky, protože byť to bylo třígenerační setkání, tak jsem se s nimi cítila jako na jedné vlně – a tady jsme – Vlaďka, já a Máša…

V kavárně u Synagogy jsem ochutnala novinku – kávu s tonikem a ledem… zajímavé, osvěžující…

Parkem jsme poté prošly opět do starého města, přes Benešův most s výhledem na kostel sv. Víta a řeku Vltavu, která včera trošku připomínala vodáckou dálnici…

Na zdech galerie Egona Schieleho vás pobaví řada obrázků na téma doby covidové…

A v téhle kavárně přímo v galerii bylo ještě zavřeno…

Tak jsme zašli do mlýna, kde má v prvním patře svou skromnou galerii Máša Šimonová. Žena, která je mým velkým životním vzorem…. v padesáti začala malovat a je rok od roku lepší. Věkem by mohla být mojí mamkou, ale rozhodně na to nevypadá a její energie je neuvěřitelná…  a víte, kde jsme se poznaly?? Před pár lety, kdy jí bylo sedmdesát, jsme spolu šly módní přehlídku právě tady v Krumlově… byla a je úžasná a skvělá 🙂 Díky za takové ženy, které mi vesmír přivádí do cesty 🙂

Doufám, že se vám moje procházka líbila a zase se budu zítra těšit.