Když se daří, tak se daří

Začalo to tím, že jsme s Nikou vyrazily do města nakoupit nějaké ty hadříky na léto, protože opět nějak vyrostla, ale hlavně má jako každá ženská pocit, že fakt nemá co na sebe….

V jednom obchodě se jí moc líbilo triko s růžovou lebkou, ale mně se nelíbila cena toho trika a tak jsem jí navrhla, že si může přeci takovou lebku namalovat sama a vystřihnout ji z nažehlovacích fólií a bude to mít ještě originální….

Opravdu se doma snažila – namalovala si předlohu, vystřihla, nažehlila…. vše vypadá idilicky, když čtete tento můj článek o výrobě tohoto tílka….

Ale to netušíte jak to bylo doopravdy :-))

Tílka se totiž nakonec udělaly TŘI :-))

To první bylo kompletně v režii Niky – namalovala, nascenovala, vytiskla, vystřihla, nažehlila… před nažehlováním chtěla jen odborné (moje) oko, zda to má dobře položené na tílku… mrkla jsem a souhlasila…

Nažehlila, sloupla ochranou fólii, vyzkoušela a …. NAŠTVANĚ PŘILÍTLA Z POKOJE….

Motiv byl nízko a zcela ho zdeformovala již dmoucí se hruď naší slečny….

…. „a to jsem se tě ptala, zda to mám dobře!!! Copak nemůže něco vyjít dobře napoprvé??? Celý den jsem se s tím tady piplala (přeháněla, dělala to celé odpoledne :-)) …. Já to nechci… nebudu to nosit!!! „

Uklidnila jsem ji, že přeci můžeme udělat nové a já si tohle vezmu na cvičení, kde mi je jedno, jak lebka vypadá…. Moje návrhy se nesetkaly s nadšením….  Trucla se a že nic nechce…. Když šla večer spát, rozhodla jsem se ji překvapit….

Začala jsem vystřihovat druhou lebku…. a co čert nechtěl… jednu půlku jsem nakreslila na líc fólie a druhou třpytivou na rub… takže mi k sobě neseděly…. takže ještě tu třpytivou znovu….

Přinesla jsem ze skladu druhé tílko a jala se nažehlovat…. a ono nic… vůbec to nedrželo…. po chvíli marného žehlení jsem zjistila, že mi prostě přestala hřát žehlička. No výborně….

Zašla jsem do garáže, kde mám starou žehličku na kurzy….

A jak píšu – když se daří, tak se daří…. ta stará žehlička měla asi už špatnou regulaci a tak se mi podařilo fólii spálit…. to už se chtělo křičet a brečet mně :-))

Ale protože se nevzdávám, tak jsem vystřihla lebku potřetí. Vlastně už jen půlku, protože tu první jsem měla už omylem vystřiženou.

Ubrala jsem teplotu staré žehličky a konečně nažehlila správně.

A nebojte i třetí tílko, kde se mi motiv spálil, bylo využito – posloužilo jako náplet kalhot (střih a postup vám najdete na stránkách za týden)….

Tady je konečně spokojená majitelka….  a mohla bych ještě psát o tom, jak chtěla zastřihnout vlasy, řekla kadeřnici svoje požadavky… ještě poté co jsme z kadeřnictví vycházely se jí účes líbil…. nicméně doma propadla hysterii, že vypadá jako mánička, úplnej blbec a že už si v životě nenechá ostříhat vlasy… a na focení si vzala svůj klobouček, aby jste ten její „blbej“ účes neviděli…

Mezi námi jí to moc sluší…..

… ale to prý říkám jenom proto, že jsem její mamka…. :-))

Poučení z celého krizového vývoje??

Všechno má své řešení, nicméně občas je kreativita dražší než zakoupení hotové věci v obchodě…. 🙂