Střípky z dvou společných dní  – program nijak zvlášť neplánujeme, on prostě vyplyne…. jak jsme vařili a pekli jste mohli vidět včera a dnes to budou další společné chvíle…

K snídani jsme si pochutnali na koláči. Martin ho dostal s sebou do práce.

Anička opět trénovala…  naprosto sama, vůbec o tom nemluvím a ona si housličky bere do rukou…

Venku pršelo a tak došlo i na čtení.

A také na vyrábění z časopisu…

Oba už moc hezky stříhají a vystřihují.

Dinosaurus byl společná práce. Já stříhala zuby a kompletovala to.

K večeři si děti přály pizzu a tak se s nimi Martin po návratu z práce pustil do těsta.

Píšete mi, že mám trpělivost… asi mám, ale Martin ji má dvojnásobnou.

Společně s dětmi udělali krásné těstíčko. Recept najdete TADY.

A protože přestalo pršet, tak jsme se vydali na pátrací cestu s mapkou z knihovny.

Je to cesta po zapomenutých příbězích….

Objevili jsme například v hradebních zdech okénka – střílny.

Přes bílou šipku na domě z druhé světové války a přes náměstí nás mapa zavedla i ke kostelu Obětování panny Marie.

Není během dne (mimo bohoslužeb) běžně přístupný, ale potkali jsme tam faráře, který „náhodou“ znal Martina a tak nás pustil dovnitř.

A tak jsme si s dětmi mohli tuhle krásnou stavbu prohlédnout.

Martin opět jako trpělivý a moudrý průvodce.

A děti i já opět a stále jako vděční posluchači.

Není jen trpělivý učitel, ale i Martin srandička 🙂

Proto je nám spolu tak hezky.

Doma čekalo vykynuté těsto a tak jsme se pustili do pečení pizzy.

S pomocí Martina si každý pizzu vyválel a sám naplnil.

Anička to pojala téměř jako umělecké dílo.

Takhle krásně šly pizzy Simíka a Aničky do trouby… výsledek jsem nenatočila ani nenafotila, protože ke konci jejich pečení moje trouba prostě vypnula a nechtěla péct dál… už to vypadalo, že já a Martin zůstaneme o hladu.

Dopekla jsem u sousedky…. a ukázalo se, že troubu vypnula nějaká pojistka proti přehřívání…. druhý den se normálně dala zapnout…

A ještě večerní společné hraní….