Úklid šatní skříně jsem odkládala celé měsíce. Věděla jsem, že to potřebuje generální zásah, ale pořád se našlo něco důležitějšího nebo tvořivějšího.

Až když se ke mně dočasně stěhuje Martin kvůli rekonstrukci svého bytu, nezbylo mi nic jiného než konečně jednat. Přiznávám, trochu mě k tomu dotlačil… ale zpětně jsem za to vlastně vděčná.

Udělala jsem si konečně pořádek – protřídila, co opravdu nosím, a to se vrátilo zpátky do skříně. Všechno, co mi už radost nedělá, ale je ještě v dobrém stavu, poputuje dál.

Něco věnuji na charitu, a pár pěkných kousků nabídnu vám, mým sledujícím, jako takový malý „sekáč“. Místo chaosu teď ve skříni dýchá prostor a klid. A s ním přišel i překvapivě dobrý pocit.

K obědu rozmotané závitky – aneb skvělý salát pro všechny, kterým nechutná rýžový papír.

Včetně skvělé arašídové omáčky, na kterou najdete recept TADY. 

Tenhle salát jsem si vzala i na cestu do Plzně, odkud jsme spolu s Lídou jely do Města Touškov k Veronice Left na doplnění obočí systémem microblading.

Byly jsme v rukách mistryně 🙂 A vy můžete být také – profil Veroniky najdete tady a s kódem MONIKA10 u ní máte slevu 10%

V Plzni jsme ještě s Lídou stihly vernisáž Aleše Najbrta v plzeňské Galerii 13.

Výstava s názvem STONES ukazuje jeho volnou tvorbu – litografie plné kaligrafických tahů, které nejsou o slovech, ale o energii. Černá, bílá, sem tam červený zásah.

Japonské štětce, lihový toner, spontánnost. Každý obraz beze jména – prostor pro vlastní vnímání.

Za mě rozhodně inspirativní zastavení – minimalistické, ale silné. Pokud máte cestu do Plzně, stavte se do Galerie 13. Výstava trvá do 28. září.

A pak vlakem zase zpět.

Prostě den plný zážitků. A obočí krásně prokouklo.