Velikonoce jsme částečně strávili na chatě u Martinových rodičů, kam jezdíme moc rádi.

Na cestu jsem napekla mé oblíbené makovo-jablečné koláčky z listového těsta na které najdete recept v mé druhé kuchařce.

Ještě než jsme vyjeli, tak jsem se musela zajít podívat na hrkání.

Nahodila jsem moji oblíbenou teplákovku a vyrazila.

Trošku mne vyděsila tahle velikonoční výzdoba – tu zatím Budějice nikdy předtím neměli… aneb jak využít vánočních řetězů na velikonoce.

A pak již hrkání v podání rodiny Marčíků. Vloni nebylo a chybělo mi.

Pro někoho strašidelné, ale já to mám ráda, je to mystické a tajemné a zároveň to má velkou sílu.

Někdy mne mrzí, že jsem málokdy o Velikonocích všechny dny v Budějcích a nikdy jsem tudíž neviděla celou řadu hrkání. Má to svůj scénář.

Navíc to beru jako tradici, jako něco co k Budějcům patří a jsem ráda, že se vždy najde tolik dobrovolníků, kteří spolu s pár divadelníky tuhle krásnou akci vytvoří.

Moc mne potěšilo, že oproti Velkému pátku, kdy lilo a lilo, tak už to vypadalo, že bude jen hezky.

Na chatě jsme kromě jiného barvily vajíčka a malovaly kraslice, ale to vám více a podrobněji ukáži v dalším vlogu, kde bude jen toto…. tady jen malá ukázka – pro ty, kdo se s tím nechtějí více „piplat“.

Tyhle košilky OVO se myslím moc povedly. A práce s nimi je opravdu velice snadná.

A jinak jsme si užívali dobrého jídla a společnosti.

Kolem chaty rostla spousta bylinek a kytiček, které můžete přihodit do salátu.

A přivezla jsem ochutnat Fermato a i tady sklidilo úspěch.

Martin umyl moji berušku a vysál ji uvnitř, takže zase chvíli bude elegantní a čistá.

Zatímco mužská část osazenstva zvelebovala letní sídlo, my holky jsme se vydaly na malý výlet.

Opět vám ve vlogu ukáži jarní rostlinky, které kvetou…

Tak pokud jste ještě neviděli vlog a začínáte článkem, tak si můžete tipnout jejich názvy.

A po sto letech jsem si zahrála tuhle hru… jen mne překvapily řeky, které jsem nikdy nehrála, zatímco Střelcovi ano, ale i tak jsem k mému překvapení skončila druhá hned za Martinem.