Dredy Tvoření s dětmi
  Jednoho krásné dne, kdy u nás byla Kačka Dolejší, jsme vyrazili na výlet do města a holky  si koupily vlněné dredy na gumičce.
 
   

Kačka i Nika z nich byly nadšené a Nika se hned  ptala, zda by se daly takové dredy vyrobit doma (chtěla totiž nutně ještě jedny a
když jsem jí řekla, že tentokrát si bude pro stotřicet korun muset sáhnotu do peněženky sama, tak jí to v hlavince hned začalo šrotovat a bádala jak by nasyslíkované penízky ušetřila :-)). 

Protože jsem techniku filcování za mokra teoreticky již nastudovala již dříve, musela jsem popravdě odpovědět, že určitě o jde…. ale upozornila jsem jí, že to nebude hned a bude jít to stát značné úsilí… souhlasila a  já jsem jí byla k ruce s radou a taky s foťákem a vše jsme pro vás zdokumentovaly…
 

   
Na jedny dredy jsme spotřebovaly necelých 50g přírodního rouna. Rouno sice můžete leckde sehnat již barvené, ale chtěla jsem s Nikou vyzkoušet i jak se barví. Určitě to lze udělat i běžnými barvami na textil (slibuji vyzkouším určitě později), ale my jsme na začátek zkusily potravinářská barviva…

Rouno nejdříve Nika rozdělila na dvě poloviny – chtěla udělat oranžovo-žluté dredy. Před namočením do barvy jsem Domče poradila, aby rouno namočila do octové vody (asi dva díly vody na jeden díl octa) – neptejte se mne proč přesně, prostě taková barvířská intuice :-))

     Rouno jsme v octové vodě chvilku nechaly poválet a poté jej Nika vyždímala. 
    V druhé misce si rozmíchala potravinářské barvivo v horké vodě a nechala vychladnout na takovou teplotu, aby se do toho dalo sáhnout. Samozřejmě jsem jí donutila nasadit si rukavice (já je nesnáším, ale nechtěla jsem riskovat, že půjde do školy s žluto-oranžovýma rukama 🙂 – pokud to nevíte, tak potravinářské barvivo opravdu barví a ruce nejvíc 🙂
    V barevné lázni jsme opět rouno nechaly chvíli namočené a vidličkou ho Nika promíchávala, aby se barva dostala všude.
Opět vyndala, nechala odtéci přebytečnou barvu a vložila do mikrotenového sáčku. Tak to udělala i s druhou barvou.
   

 Sačky nezavazovala, jen je nahoře zatočila a šup s nimi do mikrovlnky.

Na plný výkon jsme vlnily tak dvě minuty – výsledek musí být stále mokré a velice horké rouno… pozor ze sáčku uniká horká pára! Tady dětem raději buďte nápomocni.

   

 Horký obsah sáčku jsme vysypaly do plastového kyblíku se studenou vodou…

A dál už zase Nika pokračovala sama. Propláchla ještě barevné rouno pod tekoucí vodou a pak už začala balit a šlo se ven….

    Kromě obarveného rouna si připravila tekuté mýdlo a jedny svoje silonky (prý nechápe proč je má ve skříni, když je nikdy nenosí…).
Silonky jsou potřeba proto, aby se na začátku plstění rouno nerozutíkalo na všechny strany. Stejnou službu může poskytnout i kus staré záclony, ale tu doma nemáme…
    Rouno jsme rozložily a Nika si ustříhla první pruh. Namydlila si ruce, kterými promydlila rouno a s mou pomocí jsme jej vložily do silonky a pak nastalo dlouhé válení – asi tak, jako když chcete z těsta uválet hada…
   

 Když se pruh již zdál kompaktní byl vyndán ze silonky, opět namydlit ruce a opět válet  a válet a válet…. skvěle fungoval náš zahradní dírkovaný stůl… veškerá přebytečná mýdlová voda kapala na zem…

 V tuto chvíli byla Nika velice překvapená jak dlouho musí jeden dred válet než dostane hutnou definitivní podobu.

   

Po třech hotových to skoro chtěla vzdát, ale povzbuzovala jsem ji tak mocně, že pokračovala….  nicméně do druhé barvy se pustila až druhý den.

Mezi tím první dredy uschnuly spolu s prádlem. 

    Na některé hotové dredy ještě navlékla korálky s velkou dírkou, kterých měla ve své zásobě dosti a poté již nechala dredy na sluníčku pěkně schnout.
    Docela problém byl sehnat dobré gumičky… ty co jsme nakonec koupily nejsou taky žádný zázrak – z jedné už lezou jemné gumičky, budeme muset hledat dál nějaké lepší.

Dredy Nika na gumičku jednoduše přivázala jedním uzlem, dají se přichytit i jinak, ale toto bylo nejjednodušší řešení….

   

  Nika je z dredů nadšená, ale jediné co prohlásila je, že ona by ty své za stotřicet korun neprodala ani náhodou… prý jedině na tisíc… taková to byla práce…. :-)) 

 

Jsem ráda, že si uvědomila hodnotu lidské práce na kterou často tvořící lidičky v zápalu práce zapomínají a pak prodávají své výrobky zbytečně pod cenou…. 

 

   

A co já?

Z malých zbytečků jsem si ukoulela jedny naušničky….
Není to těžké, prostě koulíte a koulíte namydlenýma rukama až vám v ruce vznikne pevná kulička.

   

 Tou protáhnete ketlovací jehlu, kterou kleštičkami maličko ohnete, přiděláte do nauš.závěsu  a je hotovo….

Naušničky jsou lehounké, že je ani necítíte…. 

 

Doufám, že jsme vás inspirovaly a pustíte se s vašimi dětmi do toho… myslím, že to je přesně to, čím puberťáky vtáhnete do tvoření….

50g balíčky rouna můžete objednávat v našem e-shopu (sekce Ostatní).

 

 

 

Komentáře