Protože pracuji sama na sebe, tak mi občas chybí lidi kolem mne, kteří dělají stejnou práci nebo spoupracují spolu na projektu. A proto jsem byla moc ráda, že jsem se letos mohla zúčastnit setkání těch nejdůležitějších lidí z Kurzů pro radost.

Setkání, neboli takový teambuilding se konal na zámku ve Žďáru nad Sázavou.

Ubytováni jsme byli také přímo tam – já bydlela ve mlýně a měla pokoj s vestavěnou koupelnou.

Našla jsem tu také můj první letošní kaštan.

Probíraly se různá témata a poznávali jsme se navzájem a já konečně vím, kdo za tím vším stojí – nejen podle jména, ale i podle tváře.

Víkend byl milým setkáním se všemi, kteří dělají Kurzy pro radost tím skvělý místem….

Oběd v restauraci ve Žďáru překvapil – připravili mi uzené tofu s grilovanou zeleninou a velkými hranolky.

Absolvovali jsme i prohlídku zámku, která začínala u sádek.

Toto je pohled na bývalý mlýn – v levé části jsem byla ubytovaná

a v pravé byly ještě zbytky starého mlýnského kola.

Zámek vlastní rodina Kinských.

Hlavním klenotem jsou budovy navržené Santinim.

A jeho dílo ještě vyšperkoval nástěnnou freskou Karel František Töpper kolem roku 1734.

Nikdy nebyla kompletně renovována, přesto vypadá jako nová – Santini totiž navrhl okna tak chytře, že prostor krásně prosvětlují, ale na samotnou malbu nedopadá přímé slunce. Díky tomu si freska uchovává své barvy a jemnost detailů téměř tři století.

Na Zelenou horu jsme si vyšlápli až další den ráno…

Součástí zámku je i bazilika Nanebevzetí Panny Marie a svatého Mikuláše, která je součástí zámku, byla v roce 2009 povýšena na baziliku minor.

Tento čestný titul uděluje papež pouze významným kostelům, které plní úkol šíření víry, vzdělanosti a kulturnosti národa.

Bazilika byla postavena ve 13. století a na začátku 18. století upravena Janem Blažejem Santini-Aichelem. Hlavní loď je druhou nejdelší chrámovou lodí na Moravě. Dnes je součástí zámku a jeho návštěva je nezapomenutelným zážitkem.

Před odjezdem jsem si ještě vyšlápla na Zelenou Horu.

Ke kostelu na ní vedou schody jako do nebe…

Poutní kostel svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře je unikátní svou architekturou, která kombinuje prvky gotiky a baroka. Santini-Aichel navrhl kostel ve tvaru pěticípé hvězdy, což symbolizuje pět hvězd svatého Jana Nepomuckého.

Další zajímavostí je, že kostel na Zelené hoře byl postaven na místě, které je spojené s legendou o svatém Janu Nepomuckém. Podle tradice zde byl svatý Jan Nepomucký vzděláván a místo jeho výchovy se stalo poutním cílem.

Křížová cesta v ambitech kolem kostela byla obnovena v roce 2024. Autorem nových obrazů je akademický malíř Jiří Štourač, který zvolil techniku akrylu na plechu, aby zajistil odolnost vůči nepříznivým klimatickým podmínkám. Obrazy byly slavnostně požehnány při mši, kterou vedl děkan brněnský Vladimír Záleský.

Doma jsme si s Martinem udělali rychlý oběd a šli se ještě projít do města.