Dalším místem, které jsme navštívily s panem Jindřichem byly Jánské Koupele. které leží v malebném údolí řeky Moravice v Moravskoslezském kraji, nedaleko obce Staré Těchanovice.

Lázně byly založeny v roce 1810, kdy zdejší minerální prameny začaly být využívány k léčbě revmatismu a kožních onemocnění.

Největšího rozkvětu dosáhly na přelomu 19. a 20. století, kdy byly považovány za významné klimatické a vodoléčebné lázně. Vyhledávali je návštěvníci z širokého okolí, včetně šlechty a měšťanstva.

Lázně Jánské Koupele byly provozovány od počátku 19. století, největší rozkvět zažily v době Camilla Razumovského (kolem roku 1900), léčily široké spektrum nemocí a byly moderním lázeňským centrem s kolonádou, promenádami i vlastní dopravou.

Poslední skutečná lázeňská sezóna proběhla v roce 1940. Po obsazení Sudet lázně sloužily jako výcvikové středisko Hitlerjugend a následně jako zajatecký tábor pro spojenecké důstojníky.

Po roce 1948 byl majetek znárodněn podle Benešových dekretů a rodině Razumovských se již nevrátil.

Lázně byly přeměněny nejprve na dětskou ozdravovnu a následně se staly jedním z největších rekreačních středisek odborové organizace ROH (např. „ROH Mír“) – fungovaly primárně od května do října.

V 70 letech proběhla rekonstrukce s výstavbou ústředního vytápění, což umožnilo využití areálu celoročně. Fungoval jako rozsáhlá zotavovna pro zaměstnance ROH.

Po roce 1989 byly lázně převedeny na společnost OREA. Rekreační provoz pokračoval do roku 1993.

Od roku 1994 byly budovy opuštěné a neudržované. Následoval vleklý soudní spor mezi státem a odbory (nástupnickou organizací OREA), který nakonec vyhrál stát. Ten poté areál prodal, avšak rekonstrukční plány zkrachovaly.

Komplikované přechody majetku z odborové organizace na stát a z následných vlastníků vedly ke sporům, jež odkládaly investice. OREA využívala areál jen krátce, pak neudržovala.

Budovy jsou v dezolátním stavu a jejich údržba by vyžadovala stovky milionů. Plány na obnovu – včetně snah o dotace (např. z Norských fondů) – neuspěly.

Areál vlastnili v letech 2003–2016 firma Baneba pod Janem Netalem, poté Berdych s Lexem. Od roku 2020 vlastní lázně společnost Bad Johannisbrunn (Ležatkovi), která usiluje o obnovu lázeňské tradice a testuje minerální prameny s cílem v roce 2024 získat statut léčivého zdroje.

O budovy od konce 90. let nikdo nepečuje – chátrají, některé byly strženy, parky zarostlé, prameny zanesené a většinou nefunkční.

Pan Jindřich měl pro nás připravené fotografie a pohlednice z dob minulých a bylo nám z toho opravdu smutno…

Velká škoda….

Abychom si spravili náladu, zajeli jsme si na oběd…

Tam jsme panu Jindřichovi předali dárek, který jsme pro něj vyrobily. Jako poděkování a také dárek k jeho sedmdesátinám. Nebudu lhát, že jsme byly dojaté, jak byl on dojatý 🙂

Cestou zpět do Opavy jsme ještě zastavili u kapličky.

Sice nebyla otevřená, ale Jindřich nám opět řekl spoustu zajímavostí.

Je skvělé mít na putování krajem průvodce na slovo znalého.

Už se moc těšíme na příští rok, kdy nás Jindřich prý vezme do sklepení…