Další střípky z Říma, resp. Vatikánu. Vstali jste velice brzy, abychom nemuseli stát dlouhou frontu…

I Řím má své mínusy – za mně je to nepořádek.

Tyto dva záběry jsou z centra Říma.

V sedm hodin ráno se blížíme k Vatikánu.

Prvním naším cílem je Bazilika sv. Petra.

Bazilika měří přes 220 metrů na délku a v nejširším místě má asi 150 metrů. Kopule se tyčí do výšky 136 metrů, což z ní dělá nejvyšší církevní stavbu na světě.

Bronzový baldachýn, který navrhl Gian Lorenzo Bernini. Tyto mohutné točené sloupy zakrývají hlavní oltář – místo, kde smí sloužit mši pouze papež. Přímo pod ním je podle tradice pohřben svatý Petr.

Všude kolem vás jsou mramorové sloupy, mozaiky, zlacené stropy a nádherná sochařská výzdoba. A přestože je to místo velmi bohaté a slavnostní, působí klidně a důstojně.

Zvláštností jsou skleněné rakve, v nichž jsou vystavená těla několika světců a papežů. Jejich těla jsou buď přirozeně zachovaná, nebo částečně zrestaurovaná, ale stále působí velmi živě. Nejznámějším z nich je pravděpodobně svatý Jan XXIII., oblíbený papež, který svolal druhý vatikánský koncil. Leží zde oblečený v liturgickém rouchu, s mírnou tváří a zavřenýma očima – v tichém klidu, který vyvolává úctu i zamyšlení.

Za hlavním oltářem, v apsidě, se nachází další mistrovské dílo – Cathedra Petri, tedy Stolec svatého Petra.

Jedná se o monumentální bronzový trůn obklopený anděly, zlatem a paprsky světla, které proudí skrze vitráž s vyobrazením Ducha svatého v podobě holubice.

Právě v momentě, kdy jsme vešli do baziliky, sluneční paprsky procházely tímto oknem a osvětlovaly celý trůn. Bylo to tak symbolické a působivé, že se člověk na chvíli opravdu zastavil a jen vnímal tu krásu.

Svatopetrská bazilika je mnohem víc než jen historická památka. Je to místo modlitby, ticha, víry, ale také obdivu ke kráse lidské tvořivosti. Spojuje duchovno, umění a dějiny do jednoho celku, který každý návštěvník prožívá po svém.

Ať už jste věřící, milovník umění, nebo jen zvědavý cestovatel, tohle místo ve vás zanechá hluboký dojem. A možná i trochu tichého úžasu.

Dalším naším cílem je kupole této baziliky.

Až nahoru vede 540 schodů.

Ale za ty výhledy to stojí.

Fontana di Trevi.

Jedním z nejikoničtějších míst v Římě je bezpochyby Fontána di Trevi. Tohle barokní mistrovské dílo, dokončené v roce 1762, je nejen architektonickým skvostem, ale i symbolem přání a návratů.

Říká se, že když do fontány hodíte minci pravou rukou přes levé rameno, znamená to, že se do Říma zaručeně vrátíte. Dvě mince slibují lásku a tři dokonce svatbu! Každý den tak do vody padají tisíce mincí – a všechny putují na charitu.

Kostel Santa Maria della Vittoria vypadá na první pohled nenápadně, ale uvnitř skrývá jeden z nejslavnějších barokních skvostů – sochu „Extáze svaté Terezie“ od Gian Lorenza Berniniho.

Socha zachycuje mystický zážitek svaté Terezie z Ávily, španělské karmelitky a významné mystičky 16. století, která popisovala, jak ji anděl probodl šípem Boží lásky. Sama Terezie to popsala jako bolest a slast zároveň, téměř nadpřirozený zážitek spojení s Bohem.

Bazilika Panny Marie Sněžné (Santa Maria Maggiore) je jedním z nejvýznamnějších kostelů v Římě, známá svými raně křesťanskými mozaikami a ikonou Panny Marie Salus Populi Romani. Právě kvůli své hluboké oddanosti této ikoně si papež František přál být po své smrti pohřben zde.