Nejjižnější bod ČR Blog / cestování

Chůzi považuji za nejpřirozenější sport. A musím přiznat, že jsem ji poslední týdny opravdu flákala. Chodila jsem maximálně od šicího stroje nebo jiného tvoření do kuchyně. A tak jsme na dnes naplánovali krásný výlet, o který bych se s vámi ráda podělila a třeba vás inspirovala.

A když vyrazíte dopoledne, tak třeba jako my nepotkáte během prvních 8 km ani lidskou nohu.

Vyrazili jsme na nejjižnější místo naší republiky a současně jsme objevovali zaniklé obce, což je takový Martinův malý koníček. Překrývá staré mapy se současnými a hledá obce, které tam byly staletí a díky hraničnímu pásmu po nástupu socialismu často celé zanikly.

Dnes nás čekal Mlýnec, Radvanov a Svatomírov.

Cestou autem z Krumlova jsme si udělali malou „zkratku“ a zastavili se na pidiprocházku k mohyle.  Někde tady je ta odbočka značená ze silnice, mohyla je pak asi 100m v lese. Na mapě není značená a ani ji neuvidíte na leteckém snímku, ale je tam 🙂

A pak už jsme frčeli směr Větší Vltavice, kde jsme zaparkovali a dál už šli po svých.

Bylo opravdu nádherně a meandr Mlýneckého potoka nás pomalu dovedl na naší první zastávku.

Ale ještě cestou jsem zatoužila „postavit si most“, což je můj malý rituál, který dělám vždy u moře… ale protože letos už se k moři asi nedostaneme, tak jsem se rozhodla tuto tradici převézt do tuzemska.

A postavila jsem si most ze stoje.

Posvačili jsme s výhledem na pasoucí se koně u zaniklé obce Mlýnec.

A tady jsme se rozhodli dál jít bosky, protože šlo jít po louce, která ještě byla krátce narostlá a díky slunečnému dni byla zem nádherně vyhřátá.

A bosky jsme došli až do další zaniklé obce Radvanov. Kde nás mile překvapilo udělané posezení a tabule, kde se dalo vše přečíst a připomenout si, že do padesátých let zde žilo 118 lidí v 18ti staveních.

A bosky pokračujeme dál.

Nejjižnější cíp naší republiky nás čeká. Jdeme souběžně s rakouskými hranicemi.

Příroda nás odměňuje tichem a spoustou krásně jarně nakvetlých květin. A nejlepší na chození s biologem je, že už jim neříkám ty žluté a bílé, ale dokáži je rozpoznat. Tedy druhová jména po mně nechtějte 😊

Tak schválně – které poznáte vy??? Odpověď na konci článku.

Nejjižnější bod mne mile překvapil. Krásně udělaný, opět příjemná zastávka, prošli jsme chvíli potokem. Voda byla studená, ale osvěžující.

A zpět chvíli po stejné cestě a v Mlýnci se napojujeme na modrou a jdeme po ní. Když se znovu přiblížíme k Mlýneckému potoku a brodíme ho, tak Martin dokonce dá koupel kompletní… já se přiznám, že jsem srab.

Po 16 km, z nichž jsme 8 km ušli bosky, objevujeme naše autíčko a vracíme se domů. Ještě děláme malé zastavení v rodinném pivovaru Studánky, kde jsme si domluvili, že si koupíme jejich piva. Protože chceme podporovat ty malé podnikatele.

A jak trávíte/jste strávili letošní podivné Velikonoce vy?

 

A ještě správná odpověď na kytičkovou hádanku:

1. Brčál menší neboli barvínek

2. Prvosenka vyšší neboli petrklíč

3. Plicník lékařský

4. Blatouch bahenní

5. Sasanka hajní

6. Orsej jarní

 

 

 

Komentáře