Pokud si myslíte, že se mi špatné dny vyhýbají obloukem, tak se mýlíte. Já se jimi jen nechlubím. Což je možná špatně, protože pak se kolem mne vytváří falešná aura naprosto šťastného člověka.

Takový den byl právě dnes. Vyčlenila jsem si ho na několik prací, z čehož dvě se týkaly vaření, respektive pečení. Tou první činností bylo zadělání klasického perníkového těsta a těsta na veganské perníčky a tou druhou upečení perníkový muffinů. Perníčky jsem zadělat musela, protože je zítra musím upéct a v úterý nazdobit. Pak odjíždím na Výstavu Kreativity, po které ihned natáčím Rady ptáka Loskutáka, kde budu ukazovat jak na perníkové svícny.

Perníkové muffiny jsem si vymyslela jako recept pro sobotní vydání Deníku, kde více jak rok a půl mám rubriku Hravě a zdravě.

Začít jsem chtěla perníkovým těstem. První zádrhel – zjistila jsem, že moje domácí pekárna, ve které jsem zadělávala těsto už asi odešla do elektronebe… prostě ani neškrtla….  No tak jsem si řekla, že prostě nastoupí svalstvo ruční, případně ruční mixér a jala se připravovat suroviny. Když jsem ale vytáhla váhu, tak mi prostě oznámila Low a vypnula. A takovou tu baterku, co vypadá jako stříbrná pilule, doma prostě nemám.

Dobře, naštěstí recept na muffiny je v hrncích. Já tedy recepty nikdy nezkouším v plné palbě, co kdyby se to nepovedlo a tak jsem vytáhla štamprlata. Poměry zůstanou zachovány. Takto zkouším většinu nových nebo mnou vymyšlených receptů.

A dnes se mi to vyplatilo… protože když jsem do těsta kápla vanilkovou esenci, zavonělo to jako klobása…  ano, když máte den blbec, tak prostě místo vanilkové esence chytnete uzený kouř.

Takže vše do WC a druhý pokus. Rozhodla jsem se vanilkovou esenci vynechat a místo ní dávám rum.

Těsto akorát na dva muffiny a tak s nimi šup do trouby.

V mezidobí si říkám, že by se na fotce dobře vyjímala i konvička s kávou a rozhodnu se jí vylepšit. Zapomínám, že mám den blbec.

Vytisknu si nápis a ryji podle návodu, který jsem vám sem dala včera. Bohužel dnes není včera a tak zprasím d a i jiná písmena jsou dle mého nic moc…. Ach jo. Hlavně, že radím, ať pracujete rozvážně, vyryté je nevratné. To víte, kovářova kobyla….

Muffiny peču v silikonových formičkách a pak upečené a lehce vychladlé dávám teprve do papírových. Díky tomu nemáte papírové košíčky promaštěné jako prase 🙂

Upřímně se přiznám, že do papírových přendávám jen kousky na focení, běžně si to prostě vyndáme z toho silikonového a sníme… Svět je děsná přetvářka, na to si zvykněte 🙂 

Hledám zdobící špičku na krém a nenacházím…. Až po delší době jednu s jemnými zoubky, takže krém, který jsem vyšlehala z kokosové smetany a datlového sirupu, nevypadá jako ze stránek magazínu…. To mi holt budou muset čtenáři Deníku odpustit. A jak vidíte, konvičku jsem stejně nakonec na fotce vynechala….

Ale co je mi odměnou je chuť a struktura muffinů.

Jsou fakt skvělé, dlouho se mi nepovedly tak nadýchané. Asi ten rum….

Nalévám si tu pohodovou kávu s nepovedeným d a jím ty skvělé muffiny…

A když jsem začala uklízet kuchyň, došlo mi, že stejnou baterku, jakou má váha, mám do klíče u auta a otvírače garáže a nedávno jsem si jednu kupovala do zásoby, protože mám strach, že zůstanu uzavřená v garáži a nedostanu se ven, protože se mi vybila baterka….. Běžím do garáže….

Co myslíte?? Byla tam…. Takže dopíšu článek, dopiji kávu a půjdu na to těsto.

A recept na muffiny, které se dnes zatím jediné, byť na druhý pokus, povedly  dávám zatím jen takto, ale slibuji, že ho zpracuji a později vložím regulérně.

Venku vysvitlo sluníčko a já si říkám, že naštěstí den blbec končí jako každý jiný den.

A když si konvičku s nepovedeným d postavíte šikovně tak, že proužek světla zakryje nedostatek, tak to nakonec není tak nejhorší 🙂