Bylinkový dvojitý květináč se má k světu. Rostlinky se snaží růst o 106. Tak jsem si řekla, že by si zasloužily jmenovky, abych občas netápala…. a dokud si pamatuji, co jsem zasadila, plán jsem uskutečnila.

A protože mojí oblíbenou je v poslední době černá tabulová barva, řekla jsem si, že ji využiji i tady. A jako zápichy jsem zvolila lékařské špachtle.

Na natírání jsem využila kousek houbičky na nádobí a přidržovala si skřipcem, abych mohla natírat rovnou z obou stran a i hrany.

Fikané sušení na špejli. Člověk si musí umět poradit 🙂

Na popis jsem zvolila křídový fix a protože předpokládám, že občas venku sprchne, tak jsem vybrala ten na sklo, kterému pršení nevadí.

Při popisování se vždy vyblbnu, hrát si s písmenky mne baví. S vděčností vzpomínám na dobu, kdy mi bylo něco kolem patnácti a byla jsem na písmomalířském kurzu pro kronikáře. Ano, i v době totality se občas našli šikovní lidé, kteří předávali své zkušenosti a um dále.

A pak už stačilo jen zapíchat do květináče.

Doufám, že to mám správně, ale pokud objevíte chybu, dejte vědět….  U koriandru jsem si třeba 100% jistá, miluji jeho chuť i vůni a už jsem ho dokonce maličko ošmikala…..

Magi je pro mne nová bylinka – správně se jmenuje Smil italský – a opravdu voní po magi.

Mám z toho mého bylinkového květináče opravdu radost.

U jediné šalvěje se bojím, zda najdu pořádné uplatnění v kuchyni. Máte tipy???

Pár hodin poté, co jsem zabodala jmenovky, se přehnalo několik po sobě jdoucích dešťových přeháněk. Jedna vypadala, jako když někdo shora lije kýble vody…. a jmenovky? Přežily naprosto v pohodě…..

Stejná nápad měl i Jan Diblíček a jak to dopadlo u něj, se můžete podívat TADY.