Valentýnské poučení Blog

aneb … proč se večer do ničeho necpat…. proč alespoň občas respektovat návody…. proč se někdy prostě nedaří…  proč se z toho nehroutit 🙂

Valentýna nijak moc neslavíme, protože rádi se máme mít stále a ne jen jeden den v roce… nicméně přesto mne internet a rádio v pátek třináctého prostě ovlivnilo a já, byť unavená po cestě z Prahy, jsem se šla pustit do výroby malého valentýnského dortu podle tohoto receptu.

Hned na začátku jsem zjistila, že nemám rozinky… no tak tam dám sušené švestky…. směs byla tak suchá, že z ní nešlo dělat, tak jsem přidala švestkový sirup. Vznikla pěkná modelovací hmota…. doposud je vše v pořádku 🙂

A tady nastala zásadní chyba, která bohužel bude odhalena až druhý den. V receptu se píše, že se hmotou mají udělat 2,5 cm vysoké mantinely… jenže…  někdo prostě nečte… neposlouchá… nevnímá… protože se blíží půlnoc.

A tak jsem vše nahňácala na dno a kraje byly maximálně půlcentimetrové, pokud nějaké.

 Nakrájela jsem banán, pěkně poskládala…. Krém z avokáda, kokosového oleje, šťavnatých datlí, vanilkového extraktu – Nutribullet rozmixoval a já ochutnávala… byl famózní… nandala jsem na banány a uhladila…  vše se zdálo, že jede jak na běžícím pásu.

Krém z namočených kešu oříšků, silken tofu, limetkové šťávy, vanilkové esence a agávového sirupu…. podle receptu maličko vody… vyšlehal se krásně hladký, lahodný krém…

Problesklo mi hlavou, zda tam neměl přijít ještě agar nebo něco podobného aby to ztuhlo… ale půlnoc byla přede dveřmi, tak jsem o tom více nepřemýšlela…

 Takhle krásně jsem to dávala večer do ledničky a šla spokojeně spát. Ráno jsem ještě přemýšlela jak to nazdobit…  Pár malin z mrazáku, trošku javorového sirupu, nechat povolit, rozmixovat…. dát do sáčku, udělat dírku, nakapat tečky a špejlí je protáhnout do srdíček. Maličko kýčovitě (ale když je ten Valentýn) dozdobit cukrářským sypáním. Kochat se….  Opět do lednice vychladit….

Po obědě přišla jeho chvíle… a pravda se ukázala. Po sundání ráfku se krém sesunul jako lavina ve Vysokých Tatrách. A spodní díl byl tak silný, že na krájení byl třeba opravdu ostrý nůž a dost zatlačit… a teprve teď mi došlo, proč je nutné udělat ten vysoký lem… jednak udrží ten výborný krém a hlavně na dno nezbyde tolik materiálu a bude tenké a tudíž dobře se řezat.

No nic… ještě že neslavíme 🙂 protože chuťově skvělý….  prostě když se daří, tak se daří….

 

Komentáře