Vlog
 |
V novém roce nás na Krabi přivítalo slunce a opět krásných třicet stupňů. Posnídali jsme, tak jako téměř každý den, ovocný talíř a čekali na auto, které nás mělo odvézt do džungle, kde jsme měli zaplacený hodinový výlet na slonech. |
 |
Řekli jsme si totiž, že když se říká, že sloni nosí štěstí, tak proč by nemohli na Nový rok nosit nás. Výlet jsme opět zařídili u jedné z mnoha cestovních kanceláří, které tu jsou na každém rohu. Tedy nepředstavujte si kancelář, to je jen takový slovní obrat, protože říkat u cestovního stolku by bylo zvláštní. U obchodů, masážních salónu, restaurací i hotelů jsou prostě stolky s prospekty, a když se zadíváte, vždy se najde někdo, kdo vás začne informovat, co vše je možné pro vás udělat…. A opět je dobré lehce smlouvat. My jsme nakonec tento výlet tuším usmlouvali na dvanáct set za nás všechny tři včetně dopravy tam a zpět. Tj. na naše asi osm set. A určitě to stálo za to. | |
 |
Přijeli jsme do malé farmy, kde mají celkem tuším dvanáct slonů. Pro nás už dva připravili – tj. nandali jim na záda konstrukci, ve které jsme seděli. Pro nástup byla připravená „rampa“… jezdí se na boso, tudíž opět se vyplatilo mít žabky, které sundáte jedna dvě. | |
 |
Já jsem jela s Dominikou a můj manžel měl vlastního slona. Upřímně – naše slonice byla jednoznačně hezčí, měla krásně tečkovaný chobot a místa kolem očí. Bylo jí tuším něco kolem třiceti let, takže mladice 🙂 | |
 |
Nejdřív jsme šli hrozně pomalu, sloni stále něco choboty okousávali, utrhovali si lístky, větvičky. Skoro jsme měli pocit, že ten den vidí něco zeleného poprvé. Nicméně po chvíli přidali do kroku a my jsme se nořili hlouběji do džungle. Bylo nutné dávat pozor na větve, ale většinou náš „řidič“ nás upozorňoval co a jak. Zatím co my jsme seděli pěkně v sedačce, on seděl slonici za krkem. | |
 |
Jaké bylo překvapení, když v polovině cesty nabídl, zda si to chceme některá z nás s ním vyměnit. Ochotně jsem přenechala místo mladším. |
|
 |
Když jsme šli po rovině, tak jsem chvíli zalitovala, že také nemohu sedět jen tak na slonovi, protože pod nohama jsem cítila, jak je její kůže, byť posetá chlupy, velice příjemná, měkoučká. Pak najednou ale přišel kopec dolů. Přestala jsem litovat a prosila Dominiku, aby se nějak zkusila chytit konstrukce za sebou, tak jako to udělal manžel, který jel před námi. | |
 |
Nicméně Dominika nejspíš usoudila, že držet se je pro sraby a tudíž důvěřovala naší slonici a svému posedu. A její důvěra se jí vyplatila. Poslední část cesty vedla přes řeku, bylo úžasné, jak elegantně slonice vodu přešly. Nechápu, proč se říká jako slon v porcelánu. Domnívám se, že slon by se svojí elegancí nerozbil ani talířek… | |
 |
Po příjezdu jsme ještě dostali ovoce, abychom naše slonice odměnili za jejich službu. Ochotně si brali z ruky. Opravdu krásná zvířata….. |
|
 |
Ještě jsme měli možnost se vykoupat v řece, kterou jsme předtím přecházeli na slonech, ale neměli jsme s sebou plavky a tak jsme se rozhodli pro druhou variantu – malou procházku džunglí a kaučukovým „sadem“. Ukázali nám, jakým způsobem získávají z kaučukovníků mízu a prošli jsme si část džungle tentokrát po svých. | |
 |
Po návratu jsme šli dospat včerejší noc na pláž. Pod stromy a ještě pro jistotu přikryté…. |
|
 |
Další díly: 3. díl – Bangkok – Khao san road 5. díl – Bangkok – plavba po řece a Ležící Budha 6. díl – Bangkok – královské město |
|
 |
