Thajsko – 13.díl – odjezd na Phi Phi Blog
    Díky místním autobusům nebylo problém zajet do Phuketu ještě jednou. Tentokrát jsme se vypravily jen s Dominikou, protože mého muže prostě ruch města neláká ani trošku. Chtěly jsme si tak trošku užít město samy a hlavně jsme měly důležitý úkol – zajistit přepravu na ostrov Phi Phi.
    Tudíž jsme si řekly, že nejdřív práce a potom zábava a začaly obrážet místní cestovní kanceláře. Náš požadavek byl jasný – žádný výlet, jen vyzvednutí u hotelu a transport na ostrov Phi Phi… no trip, only one way! Vidíte, že mnoho angličtiny netřeba. Do ranní tržnice jsme jen rychle nahlédly, protože nám bylo jasné, že odpoledne už bude prázdná…. 
   

První nabídky se pohybovaly kolem tisícovky za člověka. Ale protože už jsme nějakou dobu v Thajsku byli, víme, že to není vůbec konečná cena. Jdeme dál a jsme na šesti stovkách. Ani tahle cena se nám nelíbí. Čím víc jdeme ulicemi směrem od centra, tím jsou ceny nižší.
Těší nás, že poznáváme ulice, kterými jsme chodili před pár dny a nemusíme stále koukat do mapy.

   

Opět obdivujeme místní architekturu, která se může zdát z pohledu Evropana možná kýčovitá, ale k Thajsku prostě patří a sluší mu. Kombinace červené, zlaté a zelené tak trošku připomíná vánoce. Občas tu uvidíte i vánoční stromek nebo pokus o něj, co by pro nás neudělali…

Další cestovní kancelář je zavřená, ale vedlejší obchodník nás prosí, ať minutku počkáme, že majitelka už jede. Prohlížíme si jeho nabídku suvenýrů a šperků a opravdu za chvíli je tu milá paní středního věku. Nejdřív nám nabízí cestu za pětistovku. To se nám nelíbí. Ubere ještě jednu stovku.

    Tváříme se, že je to jako skoro OK. Ale v tom Dominika říká, že se jdeme ještě podívat do cestovky naproti a případně se vrátíme. Šikovná holka, já si vůbec cestovky přes ulici nevšimla. A jak pěkně to holka anglicky řekla. Matka dme pýchou nad diplomacií dcery a paní z cestovky nabízí cenu 350Bth za jednoho, včetně odvozu od hotelu a občerstvení na lodi. Bereme všemi deseti 🙂
    Povinnosti splněny a máme čas na courání městem. Sice je kolem třicítky, ale opravdu tu není takové to úmorné letní vedro. A když jsme vyprahlé, dáváme si nejlepší ledový čaj, který jsem kdy pila. Na rozdíl od český bubble tea, nejsou místní přeslazené a opravdu osvěží. Originál je prostě originál (na vysvětlenou – nápad bubble tea pochází z Thajska).
    Při pití čaje a pozorování okolí jsme také zalistovaly v místních časopisech, které tu byly k zapůjčení. Jednak nás překvapilo, že kombinují latinku a to jejich kudrlinkové písmo. Většinou nadpisy jsou latinkou a některé i v angličtině. Ale co nás zaujalo nejvíc je, že se hrozně propagují bělící krémy. Jako u nás máme samoopalovací a toužíme být snědé, tak Thajky naopak touží být bílé. Prostě každý prahne po tom, co nemá…
    Oběd jsme si daly v malém vegetariánském bistru. Můj manžel by tam nejedl – plastové stoly, plastové ubrusy… prostě takový místní bufáč. Ale jídlo super a mohli jste si na talíř nandat i více druhů a prostě ochutnat… abychom si nedaly něco opravdu thajsky pálivého, zeptaly jsme se obsluhující paní. Ukázala nám, co není ostré. Tedy asi myslela, co není ostré pro ně 🙂 nebo nám nerozuměla, protože něco pálivé bylo. Ale už jsme si pomalu zvykaly, takže jsme to snědly komplet. A cena takového oběda v bistru – 35Bth i s pitím (balenou vodou) – tj. něco málo přes dvacku.
     Po návratu na Panwu (opět busem) jsme ještě zašly k moři. Užít si sluníčka. Manžela jsme na pláži nenašly, bylo nám jasné, že se vypravil za útes, kam jsme den předtím odmítly jít, protože to byla celkem nebezpečná cesta kolem skály po ostrých kamenech. A jak se později ukázalo, byla to správná úvaha. Jen přišel se špatnou zprávou – bohužel se mu podařilo utopit mobil 🙁 Navíc neudělal ani jednu věc, kterou všichni asi vědí – tj. nevyndal baterku a navíc se pokusil mobil zapnout. Sušit začal až v penziónu. Myslel, že to jeho mobilu už nerozdýchá… jaké bylo překvapení po návratu domů, když mu v opravně dali mobil do pořádku za tři stovky.
    Večer jsme již jen rychle sbalili (bylo to snadné, snažili jsme se celou dobu našeho cestování moc věci „neroztahovat“ a mít víceméně stále v kufrech. Ráno v sedm jsme již vartovali před penziónem, kde nás nabral mikrobus ze společnosti, která provozuje lodní dopravu na Phi Phi. Ještě jsme nabrali v Phuketu několik dalších lidí a pak jsme se nalodili na velikou loď.
    Já jsem zvolila podpalubí, protože to venku začalo opět pěkně pražit a cesta trvala více jak dvě hodiny. K dispozici byla nápoje a nějaké pečivo. Dominika s Láďou si užívali slunce na palubě a něco málo fotili. Moře jsem viděla i já z kajuty, o pohledové dojmy jsem nepřišla. A jak se naše loď blížila k ostrovu Phi Phi, začali jsme si s lítostí uvědomovat, že naše cesta Thajskem se překlopila do své druhé poloviny…
   

Další díly:  

  1. díl – přípravy a let 

  2. díl – ubytování 

  3. díl – Bangkok – Khao san road 

  4. díl – doprava

  5. díl – Bangkok – plavba po řece a Ležící Budha 

  6. díl – Bangkok – královské město

  7. díl – Bangkok – Golden Mount a přesun na jih   

   

  8. díl – Patong 

  9. díl – Paradise Beach

10. díl – domečky pro duchy 

11. díl – Cape Panwa

12. díl – Phuket a umění  

13. díl – odjezd na Phi Phi 

   

15. díl – kokosové palmy 

16. díl – Maya beach a šnorchlování 

17. díl – Silvestr v Krabi 

18. díl – Nový rok na Krabi 

19. díl – Koh Yao Noi

20. díl – narozeniny 

(Visited 59 times, 1 visits today)