Vánoční FIMO zvonečky Dekorace
 

Zvonečky jsou tradiční ozdobou vánoc – a proč by mělo fimo zůstávat stranou? Napadlo mě, jak by mohly být udělané, zkusila jsem to a úplně si je zamilovala.

Návod pro vás připravila Marcela Havelková.  

 

Na výrobu tří až čtyř menších (cca 3 cm výška, necelé 4 cm průměr) nebo jednoho většího (cca 5,5 cm výška, 6,5 cm průměr) potřebujeme:
– po jednom dílku od tří různých barev hmoty – vzájemně ladící, ale zároveň kontrastní (v tomto případě tři rozdílné odstíny modrého fima)
– třpytky
– extrudér s 12dírkovým profilem
– běžné fimovací nástroje (podložku, váleček, řezák, nůž …)
– matný lak
tekutý polymer
– materiál na ozdobení (viz dále)

 

 

– zvoneček jako „kopyto“ (jako malý používám kovový zvoneček od „kutila“, popř. na velký je vhodný polystyrenový z výtvarných potřeb) – je důležité, aby byl bez výstupků – pak by nešel vyjmout

– kousek alobalu

 

Nejprve si připravíme „kopyto“.
Podkladový zvonek pokryjeme přiměřeným kouskem alobalu tak, aby o trochu přesahoval dovnitř, ne moc, aby nám pak při vyndávání zvoneček příliš nedeformoval.

  Pokud by nepřesahoval, zas by sklouzával pryč. Dobře ho po celém povrchu přitlačíme, aby pak na zvonečku nevznikaly boule.
  Poté si připravíme hmotu – jednotlivé barvy dobře propracujeme (válečkem nebo v ruce) a každý kousek rozdělíme na pět až šest dílků.
  Vytvoříme z nich silnější placičky přibližně o průměru extrudéru a střídavě seskládáme do komínku.
 

Ten dobře zpracujeme – vyválíme, smáčkneme, vyválíme … několikrát dokola, aby se dílky hezky spojily a nebyl uvnitř vzduch.

 

Poté vložíme do extrudéru s 12dírkovým nástavcem a vytlačíme tenké „žížaly“. Vidíme, jak se na jejich povrchu pěkně plynule proměňují použité barvy.

 

pozn. Udělala jsem zkušenost, že jednotlivé placičky by neměly být příliš tenké (proto je zbytečné válet pláty a vykrajovat kolečka vykrajovátkem), protože pak se barvy na povrchu „žížal“ dost slijí. Stejně tak se zachovají při použití 4dírkového profilu – „žížaly“ jsou sice dlouhé a není je pak třeba tolik nastavovat – ale barvy jsou opět slité.

  Vezmeme si jednu z „žížal“ a na podložce začneme motat spirálku. Lehce přitlačujeme, aby se hmota spojila, ale ne aby se zamáčkla (můžeme samozřejmě začít rovnou na zvonečku, ale může nám v začátku ujíždět).
 

Uděláme cca čtyři otočky jako základ, opatrně podebereme např. řezákem a přeneseme na vrcholek zvonečku. Snažíme se trefit prostředek, aby nám to pak vyšlo na druhém konci a nemotali jsme z kopce.
Pak už jen pokračujeme v načaté spirálce – opatrně omotáváme, přitom lehce přitiskáváme k předchozí řadě i k podkladu.

   Jednotlivé „žížaly“ napojujeme přes šikmé seříznutí, spoj pak není tak vidět i lépe drží.
   Až se dostaneme k dolnímu okraji zvonečku, konec seřízneme hodně zešikma a tou seříznutou stranou opatrně přitiskneme k předchozí řadě (dáme pozor, aby se hmoty opravdu spojily, při použitém tužším fimu se mi stalo, že se při pečení špička trochu odchlípla – můžeme příp. na spoj kápnout tekuté fimo).
     Zvoneček posypeme dle libosti třpytkami (raději si dáme na pracovní plochu list papíru, abychom neměli třpytky všude, přebytek pak i lépe dostaneme zpět do krabičky), lehce je přimačkáme.
     

V této chvíli je dobré si na vrcholu jehlou předpíchnout dírku na zavěšení srdíčka, stačí lehce, abychom si hmotu nezdeformovali, dovrtáme po upečení, ale lépe se pak trefíme.

     

Nyní opatrně uvolníme cípy alobalu z vnitřku zvonku a vychlípneme je ven. Zde je krizový okamžik, protože hrozí deformace dolního okraje zvonku. Proto alobal vždy vyklápíme proti prstům z vnější strany, tím deformaci snížíme na minimum – chce to trochu cviku 🙂 

Poté podkladový zvoneček vyndáme ven.

(Máme-li podkladový zvoneček z materiálu vhodného do trouby, můžeme dát péct rovnou, ale pokud chceme vyrábět zvonků více, trvalo by to takto po jednom velmi dlouho).

     

Zvonečky na alobalu upečeme podle použité hmoty (fimo na 110 °C půl hodinky).
(Alobal se nesnažíme před pečením vyndávat – fimo je k němu přichycené, zvoneček by se zdeformoval a bez něj ani nedržel tvar).

     Po vychladnutí vyjmeme alobal (vychladlý zvoneček je pevný, tak můžeme použít i trochu násilí :-)) a zvonečky lehce přelakujeme matným lakem (cílem není lesk, ale fixace třpytek) – můžeme použít i lak ve spreji.
     

Na dotvoření zvonku potřebujeme:
– ozdobný provázek na ozdoby (prodává se jako „brilantový motouz“ – lze ale použít třeba i režnou nit), popř. jehlu
– materiál na „srdíčko“ zvonku (ketlovací nýt a korálek nebo malou rolničku)
– ozdobnou stužku
– vrtáček, nůžky, vteřinové lepidlo

  Na srdíčko jsem poprvé použila korálek navlečený na ketlovacím nýtu (zvoneček pak nezvoní, ale ťuká), pak jsem u kutila objevila malé rolničky. Co použijete, záleží na vás.
 

Na vrcholu zvonečku vyvrtáme dírku, seshora provlečeme ozdobný provázek, provlékneme očkem srdíčka a dírkou na vrchu zvonečku provlečeme zpět.
Na části uvnitř zvonku uděláme uzlík, tím si nastavíme délku srdíčka, kterému zároveň zůstává volný pohyb.

 

Na horní straně provázek zajistíme uzlíkem a konce zastřihneme na cca 8-10 cm. Na uzlík položíme ozdobnou stužku přiměřené délky a zajistíme ji dvěma uzlíky na provázku.

  Pak na stužce uděláme mašličku (dáme pozor, abychom do ní nezavázali i ozdobný provázek) upravíme do podoby, která se nám líbí a utáhneme.
  Uzlík na stužce zajistíme proti rozvázání opatrným zakápnutím vteřinovým lepidlem (pozor, má tendenci prosakovat, tak raději co nejvíce dovnitř uzlíku, aby nebylo příliš vidět).
 

Ozdobný provázek na konci zavážeme, aby mohl být zvoneček zavěšen – můžeme ho samozřejmě nad uzlíky i zastřihnout, pokud ho nechceme.

A je hotovo 🙂

 

Varianta vhodná pro velký zvonek – po ukončení omotávání zvonek sejmeme a upečeme bez použití třpytek.

   Po vychladnutí „pomalujeme“ tekutým polymerem do vzoru, jaký chceme, a posypeme „sněhovými“ třpytkami – ze suchého fima opadají, tekuté poslouží jako lepidlo. 
Poté znovu upečeme (pak už nelakujeme).
 

Přeji, ať se daří a zvonečky ozdobí třeba i váš domov.

Marcela Havelková 

  Autorku článku a její výrobky najdete na Fler.cz
Komentáře