20 let poté…. Blog

Opravdu je to už dvacet let? Někdy mi to přijde jako včera… pak se podívám na svého syna, kterého jsem tehdy nosila v břiše, a je mi to jasné…

Ale nelituji ani jednoho dne a jsem moc ráda, že jsem svůj dospělácký život již mohla prožívat v této době, protože v době minulé bychom doma asi umřeli hlady… já totiž nejsem žádná frontová bojovnice a pamatuji si, když jsem v 88 začala žít samostatně, tak jsme stále jedli chleba s něčím, protože jsem si nebyla schopná zapamatovat kdy a kde co lze sehnat a v sobotu v deset dopoledne, když jsem vylezla z postele, koukaly v sámošce z regálů jen lančmíty :-))

Ale přeci něco mi minulá doba dala – naučila mne tvořit – většinou z ničeho se muselo udělat něco 🙂 a tak jsem šila z praporoviny, přešívala co se dalo, z tátova obarveného tílka jsem dělala aplikace, upletla si svetr z natrhaných deseti metrů podšívkoviny, šila bundy z padákoviny, kterou obstarala kámoška u otce na základně :-)) ale díky, zpátky to už netřeba opakovat, raději tvořím z čeho chci a co chci, bez tlaku, abych měla zítra co do práce na sebe a nechodila stále ve dvou modelech ala OP Prostějov :-))

  Trošku jsem zahrabala ve fotkách a vybrala jsem pár z té doby pro zasmání… já i mé kamarádky jsme se vdávaly ve dvaceti, děti jsme taky raději hned počaly, protože tak to prostě tenkrát bylo normální…  jsem ráda, že moje děti se ve dvaceti neženou do chomoutu a mohou cestovat, vzdělávat se bez ohledu na politickou příslušnost rodičů a hlavně, že nemusím stát fronty 🙂   Když jsem v Loskutákovi připravovali díl, který se bude vysílat před 17.11., bylo jasné, že by se měl tak trochu vrátit o dvacet let zpět… přemýšlela jsem, co bylo ve tvoření hitem před dvaceti lety a co je i nyní…  Napadla mne taška síťovka, která se vrací do módy, ale upřímně jsem si přiznala, že nikdy jsem žádnou síťovku neuháčkovala a tak se do toho asi nebudu pouštět ani nyní…. pak mne napadlo téma, které bylo in i tehdá a je stále IN – a to je batika…. sice vím, že správě pojem batika náleží jen k barvení s voskovou rezerváží, ale myslím, že se prostě pojem batika vžil natolik, že je pozdě učit všechny správné terminologii… 

Jak natáčení dopadlo se můžete podívat v neděli 15.11.2009.

Nicméně mám pár věcí, které bych chtěla k tomuto příspěvku napsat…

1. pokud se vám bude můj obličej zdát asymetrický, tak se vám to nezdá, ale ráno před natáčení se ozvala má šestka nahoře a natekla mi tvář… sice mi můj skvělý zubař ihned nasadil ATB, ale tvář nesplaskla ihned… ale protože nejde nechat ve štychu celý štáb, musela jsem prostě sednout do auta a jet směr Praha…

2. to co mám na hlavě mělo evokovat osmdesátá léta trvalých ondulací…. tímto děkuji mé dceři, která večer před natáčením na mé hlavě zapletla desítky copánků.

3. Pokud by to náhodou z příspěvku vystřihli, chci zdůraznit, že tzv. vařená batika také stále žije a je pár lidí, kteří ji dělají opravdu skvěle. Tímto zdravím Svatku 🙂

4. Některá z triček, která uvidíte v příspěvku – zejména ta s hvězdami a s kytarami a také velký batikovaný ubrus – jsou dílka manželů Hillových ze Zlivi, kterým moc děkuji za spolupráci.

Hillovi používají na barvení originál barvy z USA a hlavně mají způsob práce opravdu jíž „vymakaný“ 🙂 a hlavně používají tenší materiály, které se lépe vyvazují… ale i tak – opravdu klobouk dolů 🙂

Jejich trika si můžete objednat na Fleru.

 

(Visited 89 times, 1 visits today)