Blog / Dekorace / Vlog
zkouším různé druhy a porovnávám výsledky
Už jsem dlouho nic neodlévala, a protože mám doma několik nových silikonových forem, rozhodla jsem se vyzkoušet další odlévací hmoty. Tento článek bude postupně vznikat spolu s několika vlogy. Budu do něj doplňovat další materiály, jejich zpracování, moje zkušenosti i to, jak se jednotlivé odlitky povedly a jak jsem je nakonec upravila.
Všechny odlévací hmoty, se kterými pracuji, najdete v e-shopu Tvořivý Amos. Moji sledující tam mají slevu 10 % s kódem MONIKA10. Už jsem vám o odlévacích hmotách napsala hodně zkušeností – můžete se podívat jak jsem je testovala poprvé a nebo i podruhé.
Tentokrát jsem se pustila do dvou hmot, které jsem ještě nikdy předtím nezkoušela:

Odlévací hmoty – Efkostone Artist terakota
Jako první jsem vyzkoušela Efkostone Artist v terakotové barvě. Poměr míchání je 100 g prášku na 40 ml vody. Začala jsem tedy 300 g prášku a 120 ml vody. Prášek jsem postupně nasypala do odměřené vody a důkladně promíchala. U těchto odlévacích hmot se nemusíte tolik bát pořadí jako u klasické sádry – pokud náhodou nalijete vodu do prášku, neměla by to být katastrofa. Já ale raději přidávám prášek do vody.
Hmota se rozmíchala velice snadno. Nevznikaly v ní téměř žádné hrudky a výsledná směs byla krásně hladká. Překvapilo mě pouze, jak byla řídká. Několikrát jsem si proto raději zkontrolovala správný poměr, ale měla jsem ho dobře. Po rozmíchání jsem hmotu nechala přibližně minutu odstát, aby se spojila a mohly z ní uniknout případné vzduchové bubliny. Potom jsem ji nalila do dvou silikonových forem. Na obě mi 300 g prášku vyšlo téměř přesně.

Formami jsem ještě lehce poklepala o podložku, aby se případné bublinky dostaly na povrch. U této hmoty jsem jich ale příliš neviděla.
Praktická rada
Zbytky odlévací hmoty nikdy nevylévám rovnou do dřezu. Nejprve se snažím pomocí gumové stěrky dostat co nejvíce směsi do forem. Nádobu potom důkladně vytřu papírovou utěrkou a teprve nakonec ji umyji vodou. Pokud byste větší množství zbytků pravidelně vymývali do odpadu, mohly by v potrubí zatvrdnout a postupně ho ucpat. Gumová stěrka a papírové utěrky jsou proto při odlévání téměř povinná výbava.
Efkomarble – odlévací hmota s obsahem mramoru
Druhou novinkou byl Efkomarble, tedy jemná bílá směs vyrobená z carrarského mramoru a hydraulických pojiv. Podle výrobce by měl být hotový odlitek po úplném vytvrdnutí velmi tvrdý a odolný.
Poměr míchání je pět dílů prášku na jeden díl vody. Použila jsem tedy:
- 500 g prášku Efkomarble,
- 100 ml studené vody.
Už při míchání jsem byla hodně překvapená. Směs byla mnohem hustší než běžné licí hmoty, se kterými jsem dosud pracovala. Chvílemi připomínala opravdu husté lívancové těsto a měla jsem velké nutkání přidat trochu vody. Nakonec jsem odolala a dodržela návod. A dobře jsem udělala. Když zkouším novou hmotu poprvé, je lepší respektovat doporučený poměr a teprve podle výsledku případně při dalším odlévání něco měnit.
Směs jsem přibližně minutu důkladně míchala, potom ji nechala chvíli odpočinout a znovu promíchala. Efkomarble má delší dobu zpracovatelnosti, takže není nutné panikařit a zběsile ho lít do forem. Na druhou stranu je kvůli hustší konzistenci potřeba dát pozor, aby se dostal do všech detailů.
U členitých a hlubokých silikonových forem jsem proto formu opatrně roztahovala a hodně poklepávala o podložku. Tentokrát jsem opravdu viděla, jak ze směsi stoupají vzduchové bubliny. Poklepávání tedy rozhodně nepodceňujte.
Kombinování dvou odlévacích hmot se nepovedlo
Efkomarble mi nestačil na celý jeden květináč, a tak jsem dostala nápad doplnit chybějící část terakotovou hmotou Efkostone Artist. Doufala jsem, že se obě ještě vlhké vrstvy spojí a vznikne zajímavý dvoubarevný odlitek.
Tak přesně proto mě máte, abych podobné nápady vyzkoušela za vás. 😊
Druhý den se ukázalo, že se tyto dvě hmoty nespojily. Jednotlivé části se od sebe oddělily. Odlitek nejspíš slepím a možná ho ještě nějak domaluji, protože jinak vypadá moc hezky. Pro příště už ale vím, že Efkomarble a Efkostone Artist není vhodné tímto způsobem vrstvit do jedné formy.
První odlitky z terakotové hmoty
Terakotová barva mě opravdu nadchla. Odlila jsem z ní malé kaktusy, květináče, domeček a také krásnou kočičku. Už samotná barva vypadá moc pěkně a myslím, že většině odlitků bude stačit jen lehká patina a zvýraznění detailů. U hlubokých forem je vyndávání trochu náročnější. Silikon je potřeba postupně přetahovat přes odlitek a obracet ho naruby. Pracujte pomalu a opatrně, abyste si formu hned při prvním použití neroztrhli. Po vyjmutí ji vždy otočím zpátky do původního tvaru, aby se nezdeformovala, a potom ji teprve umyji.
Jak dopadl Efkomarble?
Odlitek z Efkomarble mě po vyjmutí z formy mile překvapil. Materiál působí opravdu pevněji než běžný licí kámen a zachytil i nejmenší detaily formy. Přes počáteční obavy z velmi husté konzistence se reliéf odlil krásně a na povrchu nebyly téměř žádné bublinky. Hotový domečkový květináč se mi moc líbí. V okénkách, zavěšených květinách i dalších drobných detailech je všechno krásně čitelné. Po vyjmutí byl ale odlitek stále trochu vlhký, takže ho nechám pořádně doschnout, než ho začnu malovat a lakovat.

Květináče chci použít na sukulenty. Ty, které budou stát venku na balkoně, nejspíš ještě ve dně provrtám, aby z nich mohla odtékat voda. Před osazením je samozřejmě dobře nalakuji, a to hlavně zevnitř, kde budou v kontaktu s hlínou a vlhkostí.
Efkomarble po důkladném vyschnutí
Když jsem si hotové odlitky prohlédla s odstupem, nejvíc mě na Efkomarble překvapil jeho povrch. Je neuvěřitelně hladký, na dotek téměř jako porcelán, a dokonce se lehce leskne. Přitom jsem odlitky nijak nelakovala ani jinak neupravovala – takto vypadaly rovnou po vyjmutí z formy.
Efkomarble je o něco těžší než klasický licí kámen, ale právě na větší květináče, sošky a dekorace je podle mě skvělý. Výrobky vypadají mnohem profesionálněji a na první pohled skoro ani nepůsobí jako běžné odlitky.

Při dalším odlévání velkých forem jsem směs trochu naředila. Místo doporučeného poměru pěti dílů prášku na jeden díl vody jsem použila přibližně čtyři a půl dílu prášku na jeden díl vody. Směs se mi lépe nalévala do forem a přesto krásně vytvrdla. Berte to ale jako moji vlastní zkušenost – vždy je dobré začít poměrem doporučeným výrobcem a teprve potom opatrně zkoušet případné úpravy.
Srovnání Efkomarble a Efkostone Classic
Vedle sebe jsem porovnala také odlitky z Efkomarble a Efkostone Classic. Obě hmoty vytvářejí pěkné a kvalitní odlitky, ale jejich povrch je trochu jiný. Efkomarble je dokonale hladký, lehce lesklý a vzhledem skutečně připomíná mramor. Doporučila bych ho hlavně na větší dekorace, květináče nebo sošky, které chcete nechat bílé a už je dále neupravovat.
Efkostone Classic je také hladký, ale zůstává na něm lehounce znatelná pórovitost. Naopak se mi lépe barví, protože do něj barva trochu více proniká.
Čím Efkomarble barvit?
Na jednom domečkovém květináči jsem chtěla vyzkoušet akvarelové barvy. Velmi rychle jsem ale zjistila, že na Efkomarble prakticky nechytají. Povrch je tak hladký a uzavřený, že se do něj akvarelová barva vůbec nevpíjí a dá se jednoduše setřít.
Místo akvarelu jsem proto použila akrylové barvy. Ty už na povrchu držely, jen bylo potřeba nanést je v tenkých vrstvách. Hotový květináč jsem ještě lehce upravila voskovou pastou, která zvýraznila detaily a trochu zjemnila jeho barevnost. Nakonec jsem ho nalakovala a do dna vyvrtala otvor, aby mohla odtékat přebytečná voda.
Přiznávám, že výsledný barevný domeček je na můj vkus možná až příliš pestrý. Chtěla jsem ale vyzkoušet, jak se Efkomarble barví, a teď už vím, že u dalších odlitků dám nejspíš přednost jednoduchosti.
Patinování odlitků
Další odlitky jsem upravovala mnohem jednodušeji. Některé jsem nejprve nastříkala černou barvou a potom lehce přetřela bílou patinou. U terakotových odlitků jsem naopak použila černou patinu.
Pracovala jsem s akrylovou barvou a houbičkou, na kterou jsem nanesla opravdu jen minimální množství barvy. Nejdříve jsem si odstín vždy vyzkoušela na zadní straně výrobku. Houbička nesmí vytvářet černé skvrny, ale pouze jemně zvýraznit vystouplé části a reliéf. Do drobných míst, kam se houbička nedostala, jsem použila tupovací štětec. Na terakotovém domečku jsem potom ještě doplnila bílé detaily akrylovou konturou s tenkým hrotem – malé tečky do květin a světlé akcenty, aby výsledek nepůsobil příliš tmavě.
Musím říct, že právě lehce napatinované odlitky se mi nakonec líbily úplně nejvíc. Patina krásně zvýrazní všechny detaily formy, ale přitom nechá vyniknout samotný materiál.
Osazování hotových květináčů
Nakonec přišlo na řadu osazování. Použila jsem sukulenty, netřesky, malý kaktus a několik mladých rostlinek piley. Některé květináče zůstanou doma a další jsem umístila ven na balkon.
Do nádoby určené pro běžnou balkonovou rostlinu jsem vyvrtala odtokový otvor. U malých květináčů se sukulenty jsem ho nakonec nedělala, protože tyto rostliny zalévám opravdu minimálně. 
Jeden hladký mramorový květináč jsem nechala úplně bez barvení a bez laku. Chci postupně vyzkoušet, jak se bude materiál chovat při běžném používání a jestli opravdu vydrží tak dobře, jak zatím vypadá.
Hotové osázené květináče už mají svoje místa a myslím, že mi doma i na balkoně krásně ladí. Jen kočičky zatím zůstávají prázdné, protože stále nevím, co do nich dát. Možná je nakonec pošlu do světa – i když jsou tak roztomilé, že se mi s nimi nebude chtít loučit. 😊




Monika Brýdová je kreativní publicistka, spisovatelka a lektorka tvořivých kurzů. Je autorkou 19 knih o ručním tvoření, bytových dekoracích a veganské kuchyni a spoluautorkou dalších čtyř. Ruční tvorbě se věnuje přes 20 let a diváci ji znají z pořadu Rady ptáka Loskutáka na TV Nova. Na webu brydova.cz sdílí návody, kreativní projekty a veganské recepty, na YouTube natáčí denní vlogy pro starší a pokročilé a je českou rekordmankou v natáčení denních vlogů. Pořádá Výstavu Kreativity v Praze, vede facebookovou skupinu Tvoření s Monikou a s Mirkou Nezvalovou natáčí podcast Báječná jízda s Mirkou a Monikou. Jejím mottem je: „To jsem ještě nikdy nedělala, to mi půjde.“



