Blog / Dekorace / Nápady / Ostatní / Vlog
Po návratu ze Sebuzína mi doma zůstalo několik rozdělaných projektů, které bylo potřeba dokončit. A protože dobře vím, jak to dopadá, když člověk něco odloží „na potom“, pustila jsem se do práce hned. Někdy totiž stačí výrobek na chvíli někam založit – a už se k němu nikdy nevrátíte. Alespoň já to tak občas mám. 😊
Krabička ozdobená Aniččiným háčkováním
Anička v Sebuzíně znovu trénovala háčkování řetízku. Uháčkovala ho opravdu pořádný kus, a tak jsme ho využily k ozdobení obyčejné krabičky od čaje. Řetízek jsme na ni nalepily pomocí oboustranné lepicí pásky, kterou jsem měla náhodou s sebou přesně v potřebné šířce. Jednu krabičku si Anička dokončila sama a druhou jsem si přivezla domů s tím, že ji dodělám za ni. Samozřejmě jsem se jí nejdřív zeptala, jestli můžu – a dostala jsem nejen svolení, ale dokonce i důvěru, že ji smím dokončit podle sebe.
Rozhodla jsem se ještě na víčko přidat plastickou květinu. Použila jsem silikonovou formičku a samotvrdnoucí hmotu. Hmotu je potřeba do formy pořádně namačkat a přebytečné množství nejlépe stáhnout prstem. Je to bezpečnější než ořezávání nožíkem, při kterém si můžete snadno poškodit samotnou formu.
Protože byla krabička lehce zakulacená, vytvarovala jsem si květinu ještě před úplným zaschnutím přímo podle jejího povrchu. Poté jsem ji přilepila a nechala do druhého dne pořádně proschnout.
Dodělávání věcí ze Sebuzína: modrá barva a stříbrná patina
Původně jsem přemýšlela o černé barvě, ale protože mi Anička dovolila udělat krabičku úplně podle sebe, vybrala jsem nakonec modrý sprej. Natírat háčkovaný řetízek štětcem by totiž bylo poměrně složité, takže nástřik byl v tomto případě mnohem jednodušší. Příze se sice nepodařila přestříkat úplně dokonale, ale její původní zelená barva s modrou nakonec docela hezky ladila. Plastickou kopretinu jsem zvýraznila bílou akrylovou barvou a na ostatní části jsem použila stříbrnou voskovou pastu.
Voskovou pastu nanáším nejraději prstem, protože mám množství barvy lépe pod kontrolou. U patinovacích past je důležité postupovat opravdu opatrně. Vždycky je lepší začít malým množstvím a případně přidat. Jakmile pasty nanesete moc, už se těžko bere zpátky.
Na háčkovanou přízi bylo potřeba přitlačit o něco více, aby se pasta dostala na vystouplé části oček. Nakonec jsem metalickou barvou ještě zvýraznila střed květiny a několik drobných detailů. Vznikla tak krásná třpytivá krabička, která samozřejmě poputuje zpátky k Aničce.


Myslím, že na obyčejnou krabičku od čaje dopadla proměna opravdu dobře.
Nepovedená mandala na staré placce
Dalším projektem byla stará reklamní placka. Podobných placek máme doma často několik, nenosíme je, ale zároveň je nám líto je vyhodit. Napadlo mě proto, že bych ji mohla přestříkat a vytvořit si vlastní originální motiv.
Placku jsem nejprve nastříkala načerno. Na okrajích sice zůstala lehce vidět původní červená barva, ale mně to vůbec nevadilo. Kdybych chtěla mít okraje úplně černé, mohla bych je ještě upravit černým fixem.
Na placku jsem chtěla pomocí silikonového razítka a bílé akrylové barvy přenést mandalu. Jenže placka není rovná, ale mírně vypouklá, a razítko po ní neustále klouzalo. Nedala jsem se a zkusila to celkem třikrát, ale ani jeden pokus nebyl dobrý.
Ale nechala jsem ve vlogu i tyto nepovedené pokusy. Myslím, že je dobré vidět, že ani mně se všechno nepodaří. Člověk alespoň zjistí, čemu se příště vyhnout a jakou techniku pro daný povrch raději nepoužívat
Důležité je také razítko po použití ihned pořádně vyčistit. Akrylová barva může zatéct do jemných prohlubní, zaschnout v nich a razítko potom nebude fungovat tak, jak má. Na první rychlé očištění pomůže vlhký ubrousek, ale následně je potřeba razítko důkladně umýt vodou.
Háčkovaná kapsička na mobil
Posledním rozdělaným projektem byla háčkovaná kapsička na mobil, kterou mi na Sebuzíně uháčkovala Míša a já jsem si ji chtěla vzít s sebou do Chorvatska. Její původní popruh byl příliš dlouhý a nebyl dost pevný, proto jsem koupila černý tkaloun a popruh jím zpevnila.
Z rozbité ledvinky jsem si navíc schovala praktickou plastovou karabinku. Přišila jsem ji ke kapsičce a budu si na ni moci zavěsit třeba klíče od apartmánu.
A nakonec přišla znovu na řadu ona černá placka. Když nevyšla mandala pomocí razítka, zvolila jsem jinou techniku. Přes šablonu jsem na placku nastříkala jemný vzor. Aby se šablona při stříkání neposunula, podložila jsem placku kartonem a všechno pevně spojila sponkami.
Tentokrát se výsledek povedl krásně. Placku jsem ještě přelakovala průhledným lakem a připevnila na háčkovanou kapsičku. Myslím, že na ni sedí úplně dokonale.
A tak jsem během jednoho tvořivého dne dokončila několik věcí, které by jinak možná zůstaly ležet někde v krabici. Navíc jsem znovu zjistila, že když nevyjde první plán, vůbec nic se neděje. Stačí vymyslet jinou cestu – a výsledek může být nakonec ještě lepší.

Monika Brýdová je kreativní publicistka, spisovatelka a lektorka tvořivých kurzů. Je autorkou 19 knih o ručním tvoření, bytových dekoracích a veganské kuchyni a spoluautorkou dalších čtyř. Ruční tvorbě se věnuje přes 20 let a diváci ji znají z pořadu Rady ptáka Loskutáka na TV Nova. Na webu brydova.cz sdílí návody, kreativní projekty a veganské recepty, na YouTube natáčí denní vlogy pro starší a pokročilé a je českou rekordmankou v natáčení denních vlogů. Pořádá Výstavu Kreativity v Praze, vede facebookovou skupinu Tvoření s Monikou a s Mirkou Nezvalovou natáčí podcast Báječná jízda s Mirkou a Monikou. Jejím mottem je: „To jsem ještě nikdy nedělala, to mi půjde.“



