Blog / Cestování / Vlog
Náš další den v Opavě byl ve znamení výletu do Polska. Martin vybral město Racibórz, česky Ratiboř, a já jsem do programu přidala pohádkový zámek Moszna. Když má nějaký zámek 365 místností a 99 věží a věžiček, tak ho přece nemůžu nechat bez povšimnutí. Navíc o něm tvrdí, že byl postaven s důrazem na nejmenší detaily – a jak dobře víte, právě na detailech podle mě záleží.
Ranní oprava náramků
Martin si ještě užíval dovolenkové ráno, a tak jsem ho nechala spát a vytáhla si sáček s roztrhanými náramky. Všechny korálky, které během roku zachráním, si schovávám a potom je znovu navlékám.
Ani se nesnažím vytvořit úplně stejné náramky, protože si stejně nepamatuji, jak přesně vypadaly. Korálky prostě kombinuji tak, jak se mi zrovna líbí. Tentokrát jsem opravila několik náramků, uzlíky zakápla lakem na nehty a zase mám pár úplně nových originálů.
Krátká zastávka ve městě Prudnik
První zastávkou v Polsku bylo město Prudnik v Opolském vojvodství, polsky województwo opolskie. Zaparkovali jsme přímo u náměstí a během čtyřiceti minut si stihli prohlédnout centrum.
Na náměstí nás zaujala kašna s dvouhlavou habsburskou orlicí. A protože kolem pobíhali holubi, vzpomněla jsem si na příhodu z dětství. Když jsem byla malá, běhala jsem prý v Chomutově mezi holuby a volala na babičku: „Babičko, babičko, bažanti!“ Všichni hledali bažanty, ale já jsem měla na mysli právě holuby.
Jednou z nejznámějších památek Prudniku je Wieża Woka, tedy Wokova věž. Je to pozůstatek středověkého hradu, který nechal ve druhé polovině 13. století vybudovat Wok z Rožmberka. Věž je vysoká 41 metrů a dnes slouží jako rozhledna. V době naší návštěvy však byla bohužel uzavřená.
Prošli jsme také kolem kostela svatých Petra a Pavla, polsky Kościół Świętych Apostołów Piotra i Pawła, a nahlédli do kostela svatého Michaela Archanděla – Kościół św. Michała Archanioła.
Zámek Moszna jako z pohádky
Po rychlém nákupu v obchodě Biedronka jsme pokračovali k hlavnímu cíli mé části výletu. Zámek Moszna, polsky Zamek Moszna, vypadá jako zámek z pohádky, případně jako místo, kde by se mohl natáčet další díl Harryho Pottera.
Jeho dnešní romantická podoba vznikala především na přelomu 19. a 20. století. Zámek má opravdu 365 místností a 99 věží a věžiček. Dovnitř jsme tentokrát nešli, protože jsme ještě chtěli stihnout Racibórz. Zato jsme si důkladně užili rozlehlý zámecký park.
Nejdřív jsme si ve stínu s výhledem na zámek udělali malý piknik. Já měla hummus, pečivo a okurkový salát s koprem, Martin si vybral také místní sýr. Potom jsme obešli fontány, prošli se lipovou alejí a došli až k rodovému hřbitovu rodiny von Tiele-Winckler.
Cestou jsme narazili i na krásný sírovec žlutooranžový. Nechala jsem ho samozřejmě na místě, ale musela jsem vám ho ukázat. Pokud tuto zajímavou houbu neznáte, podívejte se na můj článek Sírovec žlutooranžový: sběr, příprava a recepty.
Nakonec jsme navštívili také zámeckou oranžerii – polsky oranżerii. Rostou v ní fíkovníky, šáchory, kaly, kaktusy a další rostliny. Některé byly pravé, jiné nás na první pohled trošku napálily.
Kousek od zámku se nachází také Fabryka Robotów, kde Sebastian Kucharski vytváří obrovské sochy robotů inspirované sci-fi filmy. Vyrábí je především z automobilového šrotu a dalších kovových materiálů určených k recyklaci. Tentokrát jsme návštěvu nestihli, ale určitě to může být zajímavý tip na samostatný výlet.
Racibórz neboli Ratiboř
Poslední velkou zastávkou dne bylo město Racibórz, které známe pod českým názvem Ratiboř. Až do roku 1742 patřila oblast k zemím Koruny české. Po prohrané válce Marie Terezie s Pruskem připadla velká část Slezska včetně Ratiboře Prusku a po druhé světové válce se město stalo součástí Polska.
Racibórz není nijak obrovský, ale najdete v něm překvapivé množství velkých kostelů a dalších historických staveb. Na náměstí jsme navštívili bývalý dominikánský Kościół św. Jakuba a potom také jeden z nejstarších chrámů ve městě – Kościół Wniebowzięcia Najświętszej Maryi Panny, tedy kostel Nanebevzetí Panny Marie.
Dalším bodem na naší mapě byla renesanční vězeňská bašta Baszta Więzienna. Za ní se nachází budova bývalého kláštera dominikánek, ve které dnes sídlí Muzeum w Raciborzu. Moc se mi líbila kombinace červených cihel s obrovským množstvím zeleného přísavníku.
Přes řeku Odru jsme potom přešli k Piastovskému hradu – Zamek Piastowski w Raciborzu. Jeho součástí je kaple svatého Tomáše Becketa, označovaná jako perla hornoslezské gotiky. V areálu se nachází také zámecký pivovar, ale protože jsme přijeli ve čtvrtek, kdy bylo zavřeno, místní pivo jsme neochutnali.
Kostel svatého Jana Křtitele a nečekaně dlouhá cesta
Posledním kostelem byl novogotický Kościół św. Jana Chrzciciela, postavený v letech 1856–1860 podle návrhu architekta Vincenze Statze a inspirovaný katedrálou ve Freiburgu.
Kolem kostela vede rozsáhlý soubor výjevů z Ježíšova života. Mysleli jsme, že si projdeme klasických čtrnáct zastavení křížové cesty, jenže po uložení Ježíše do hrobu výjevy pokračovaly dál. Následovalo zmrtvýchvstání, nanebevstoupení a potom jsme se najednou ocitli znovu na začátku Ježíšova života.
Postupně jsme se tak dobrali až k narození, útěku do Egypta, svatbě v Káně Galilejské, křtu, kázání, vzkříšení Lazara i příchodu do Jeruzaléma.
Polské pierogi k večeři
Před návratem do Opavy jsme se ještě zastavili v obchodě Netto. Oproti menší Biedronce tam měli mnohem zajímavější nabídku veganských výrobků – pomazánky, tofu, veganskou zakysanou smetanu, salámky i další dobroty.
K večeři jsme si koupili veganské pierogi plněné bramborami a uzeným tofu. Opekli jsme je pěkně dokřupava a podávali s mojí žampionovou omáčkou. Po celodenním putování po Polsku to byla naprosto dokonalá tečka.

Monika Brýdová je kreativní publicistka, spisovatelka a lektorka tvořivých kurzů. Je autorkou 19 knih o ručním tvoření, bytových dekoracích a veganské kuchyni a spoluautorkou dalších čtyř. Ruční tvorbě se věnuje přes 20 let a diváci ji znají z pořadu Rady ptáka Loskutáka na TV Nova. Na webu brydova.cz sdílí návody, kreativní projekty a veganské recepty, na YouTube natáčí denní vlogy pro starší a pokročilé a je českou rekordmankou v natáčení denních vlogů. Pořádá Výstavu Kreativity v Praze, vede facebookovou skupinu Tvoření s Monikou a s Mirkou Nezvalovou natáčí podcast Báječná jízda s Mirkou a Monikou. Jejím mottem je: „To jsem ještě nikdy nedělala, to mi půjde.“



