Blog / Bydlení / Dekorace / Nápady / Vlog
Ze Sebuzína jsem si domů přivezla další rozdělaný projekt. Tentokrát šlo o odlitky mlýna, který se skládá jako malá stavebnice. Formu přivezla Mirka a mně se okamžitě zalíbila. Mlýn má okénka, srdíčka, samostatnou střechu a uvnitř dostatek místa pro světlo.
Pokud se nám podaří formu sehnat, zkusíme ji společně s Lukášem z vasci.cz zařadit do nabídky.
EDIT – forma mlýna už je v nabídce – najdete ji TADY a s kódem MONIKA15 ji máte o 15% levnější.
Umím si totiž představit také celý workshop, na kterém by účastníci dostali připravené odlitky a svůj mlýn by si sami nabarvili, ozdobili a sestavili.
Nejdřív jsem si ale celý postup musela vyzkoušet na vlastní kůži. A samozřejmě jsem zjistila, že něco, co na první pohled vypadá jako jednoduchá skládačka, dokáže připravit několik drobných překvapení. 😊
Co jsem použila na svítící mlýn z odlévací hmoty
- odlitky jednotlivých částí mlýna z této formy
- odlévací hmotu Efkostone Classic
- hrubší brusný papír o zrnitosti 50
- jemnější brusný papír o zrnitosti 120
- akrylové barvy v bílé, černé a červené barvě
- černý a stříbrný sprej
- houbičky na tupování a patinování
- průsvitný dekorační papír Aladine
- barevné fixy
- lepidlo Herkules
- dřevěné výřezy na lopatky mlýna
- dřevěná kolečka
- korkovou zátku
- drobná LED světýlka
Odlévání jednotlivých částí mlýna
Forma obsahuje několik samostatných dílů, ze kterých se mlýn následně sestaví. Při prvním odlévání jsem ještě přesně nevěděla, která strana střechy bude uvnitř a jak vysoko mám nalít odlévací hmotu. Jednu střechu jsem proto odlila příliš silnou. Naštěstí jsem střechu odlila ještě jednou a druhý pokus už dopadl lépe.
Pokud budete někdy podobnou stavebnici odlévat, doporučuji nejdříve důkladně prohlédnout celou formu a zjistit, které plochy na sebe budou navazovat. U střechy totiž záleží nejen na správném množství hmoty, ale také na tom, aby zůstaly zachované všechny otvory a zámky pro sestavení.
Nejdříve zkouška sestavení, potom barvení
Než jsem začala jednotlivé části barvit, celý mlýn jsem si zkusila složit nanečisto. Díky tomu jsem hned viděla, které plochy na sebe dobře dosedají a kde bude potřeba ještě trochu brousit nebo vydlabat otvor.
Tohle je krok, který se rozhodně nevyplatí vynechat. Kdybych odlitky nejdříve nabarvila a teprve potom zjistila, že střecha nedosedá, při broušení bych si hotovou barvu zbytečně poškodila.
U jedné části jsem musela lehce rozšířit otvor, aby do něj střecha zapadla hlouběji. Zároveň jsem zbrousila nerovnosti na zadních stranách odlitků. Plocha, která při odlévání zůstává nahoře a nedotýká se formy, totiž téměř vždy vytvoří ostřejší okraje nebo malé výstupky.
Jak správně obrousit odlitky
Na větší nerovnosti jsem použila brusný papír o zrnitosti 50. Běžně začínám spíš osmdesátkou, ale tentokrát jsem potřebovala odstranit materiál rychleji.
Jakmile byly jednotlivé díly srovnané, přešla jsem na jemnější brusný papír se zrnitostí 120. Tím jsem všechny plochy vyhladila, aby na sebe části pěkně dosedly a nezůstaly na nich hrubé stopy po prvním broušení.
Před barvením je potřeba z odlitků i brusného papíru důkladně odstranit všechen prach. A jen připomínám náš sebuzínský experiment – obroušený prášek bohužel nelze znovu rozmíchat a použít jako novou odlévací hmotu. Vyzkoušely jsme to za vás a opravdu to nefunguje.
Proč používám Efkostone Classic
Také u tohoto projektu jsem měla možnost porovnat odlitky ze dvou různých hmot. Jeden díl byl odlitý z mé oblíbené hmoty Efkostone Classic a druhý z výrobku jiné značky.
Rozdíl byl vidět na první pohled. Efkostone Classic vytvořil hladký povrch téměř bez bublinek, zatímco druhý odlitek měl několik poměrně velkých děr. Naštěstí jsem mohla horší část otočit dozadu a nejhezčí odlitky použít na pohledové strany.
Není tedy odlévací hmota jako odlévací hmota. Efkostone Classic používám dlouhodobě, mám ho opravdu vyzkoušený a za jeho kvalitu ručím. Odlitky jsou bílé, pevné, hladké a krásně zachytí i jemné detaily formy.
Barvení mlýna houbičkou
Protože si chci mlýn nechat doma, bylo naprosto jasné, v jakých barvách bude. Ano, opět černá, šedá, bílá a červená. Vím, že už jsem s touto kombinací možná trochu předvídatelná, ale jsou to zkrátka moje barvy. 😊
Na stěny jsem použila bílou akrylovou barvu, do které jsem velmi opatrně přidávala černou. Barvu jsem nanášela houbičkou a vytvářela jemný šedočerný přechod.
Spodní část a dřevěné dekorace jsem chtěla mít antracitové. Když jsem zjistila, že doma antracitový sprej již nemám, přišel na řadu hokus pokus. Díly jsem nejdříve nastříkala černě a z jedné strany je velmi lehce přestříkla stříbrnou barvou. Výsledkem byl zajímavý kovový efekt, který se mi nakonec líbil možná ještě víc než obyčejný antracit.
Střechu jsem udělala červenou. Po nastříkání ale působila příliš nově a leskle, a tak jsem ji lehce přetupovala houbičkou téměř suchou od černé barvy. Při patinování musí být houbička opravdu jen lehce ušpiněná. Pokud na ní zůstane příliš mnoho barvy, vytvoří nevzhledné černé fleky. Dokud je barva čerstvá, dají se naštěstí ještě setřít.
Barevná průsvitná okénka a srdíčka
Původně jsem chtěla pod okénka nalepit žlutou fólii a pod srdíčka červenou. Vhodnou fólii jsem ale nenašla. Při hledání jsem naopak objevila zbytky krásných průsvitných papírů Aladine a napadlo mě jednodušší řešení.
Z jednoho kusu jsem vystřihla plochy odpovídající jednotlivým stěnám mlýna. Papír jsem ze zadní strany nalepila a potřebná místa následně vybarvila barevnými fixy. Za okénky tak vznikl žlutooranžový odstín a za srdíčky červený.
Toto řešení bylo mnohem snazší, než kdybych každé malé okénko podlepovala samostatným kouskem fólie. Navíc se světlo na papíru krásně rozptýlí a celý mlýn díky tomu působí útulněji.
Dřevěné lopatky pro mlýn
K původní formě patřily také odlévané lopatky, já jsem se ale rozhodla použít dřevěné výřezy. Měla jsem několik velikostí a tvarů, takže chvíli trvalo, než jsem vybrala ty správné.
Nejvíc se mi líbily prořezávané lopatky. Až se uvnitř mlýna rozsvítí světýlka, budou díky otvorům působit lehčeji než plné výřezy.
Jednotlivé lopatky jsem vložila do připraveného středového kolečka, srovnala je proti sobě a zajistila lepidlem. Na přední stranu jsem přidala ještě jedno kolečko, které zakrylo spoje. Celý díl jsem zatížila a nechala pořádně zaschnout.
Korková zátka jako držák lopatek
Zbývalo vyřešit, jak celé mlýnské kolo připevnit ke stěně. Potřebovala jsem vytvořit malý odstup, aby se lopatky neopíraly přímo o fasádu. Nemusela jsem hledat dlouho. Hned vedle mě ležela korková zátka. Nožem jsem z ní odřízla potřebně široký dílek, zarovnala ho a natřela černou akrylovou barvou.
Vznikl jednoduchý držák, na který jsem celé kolo nalepila. Korek je lehký, dobře se řeže a po nabarvení mezi ostatními částmi téměř není vidět. Přesně takové improvizované vychytávky mám při tvoření nejraději.
LED světýlka místo svíčky
Původně jsem počítala s tím, že dovnitř mlýna budu vkládat svíčku. To by ale znamenalo při každém rozsvícení celý mlýn otevírat. Nakonec jsem proto zvolila drobná LED světýlka na baterie. Jsou bezpečnější, nevytvářejí teplo a mohu je uvnitř rozmístit tak, aby svítila všechna okénka i srdíčka.
V zadní části papírového podkladu jsem vytvořila malý otvor pro vypínač. Stačí sáhnout zezadu, světýlka zapnout nebo vypnout a mlýn může zůstat celou dobu stabilně sestavený.
Slepovat, nebo nechat rozebíratelný?
Při zkušebním sestavení jsem zjistila, že jednotlivé odlitky drží pohromadě překvapivě dobře i bez lepidla. Rozhodla jsem se proto, že tělo mlýna zatím slepovat nebudu. Pevně jsem přilepila pouze dřevěné dekorace, ozdobná kolečka u oken, korkový držák a mlýnské lopatky.
Poslední detaily a hotový svítící mlýn
Pořád mě lákalo doplnit ještě květiny nebo další malované ozdoby. Nakonec jsem si ale řekla, že tentokrát nechám mlýn jednodušší. Domalovat něco můžu vždycky, ale odstranit zbytečnou dekoraci už bývá mnohem složitější.
Úplně bez osobních detailů jsem to samozřejmě nevydržela. Na zadní i přední stranu jsem nalepila srdíčka. Srdce je pro mě krásný symbol a bez něj by to zkrátka nebylo ono.
Největší radost přišla po rozsvícení. Přes papír začala okénka zářit žlutě a srdíčka červeně. Světlo navíc lehce prosvítá také ve spojích mezi jednotlivými odlitky, což mlýnu dodává další kouzlo.
Hotový mlýn se mi opravdu líbí. Přes několik zádrhelů při odlévání, broušení a sestavování nakonec všechno krásně zapadlo. A právě proto mě tvoření tolik baví – člověk začne s určitou představou, cestou několikrát změní plán a na konci vznikne něco ještě hezčího, než původně čekal.
A teď mi napište: chtěli byste si podobný svítící mlýn vyrobit také na některém z mých workshopů?
Pokud se do mlýna pustíte, tak připomínám, že u vasci.cz, kreativnisvet.cz a aladine.cz máte ode mne slevy, které najdete TADY.

Monika Brýdová je kreativní publicistka, spisovatelka a lektorka tvořivých kurzů. Je autorkou 19 knih o ručním tvoření, bytových dekoracích a veganské kuchyni a spoluautorkou dalších čtyř. Ruční tvorbě se věnuje přes 20 let a diváci ji znají z pořadu Rady ptáka Loskutáka na TV Nova. Na webu brydova.cz sdílí návody, kreativní projekty a veganské recepty, na YouTube natáčí denní vlogy pro starší a pokročilé a je českou rekordmankou v natáčení denních vlogů. Pořádá Výstavu Kreativity v Praze, vede facebookovou skupinu Tvoření s Monikou a s Mirkou Nezvalovou natáčí podcast Báječná jízda s Mirkou a Monikou. Jejím mottem je: „To jsem ještě nikdy nedělala, to mi půjde.“



