Blog / Letní pobytové kurzy / Textilní nápady / Vlog
Na Sebuzíně pokračuje týden s maminkami, babičkami, tetami a samozřejmě s našimi děvčaty. Musím říct, že tentokrát byla sekce babiček dokonce silnější než sekce maminek. Jak jsme tvořily, jste mohli vidět v tomto vlogu, a také jsme se vydaly na výlet na Komáří vížku.
K tomuto pobytu už neodmyslitelně patří také tradiční hra o poklad. Nejde o žádnou náročnou bojovku, ale o zábavnou trasu s úkoly, do které se zapojí děti i jejich dospělý doprovod. Malé holky plní úkoly a maminky, babičky i tety připravují jednotlivá stanoviště.
Jak připravit hru o poklad
Nejdříve je potřeba vymyslet trasu, stanoviště a samozřejmě také místo, kam se schová poklad. Tentokrát čekalo na holky osm očíslovaných lístečků. Z jedné strany bylo číslo a z druhé písmeno. Po nalezení všech lístečků musela písmena správně seřadit a získat slovo PRIMAGAS, tedy název na velkých zásobnících, u kterých byl poklad ukrytý.
Lístečky jsem rozmístila po celém areálu. Jeden čekal u vinné révy, další jsem připevnila kolíčkem na různá místa a poslední schovala k velmi zvláštnímu pařezu. Musela jsem je umístit tak, aby nebyly vidět na první pohled, ale zároveň je holky měly šanci objevit.
Celou akci jsem připravovala během večeře. Jakmile všichni odešli do jídelny, měla jsem přibližně deset až patnáct minut na rozmístění písmen a ukrytí pokladu. Nad Sebuzínem se navíc začala stahovat mračna, takže jsem poklad pro jistotu zakryla, aby případný déšť nepokazil celé překvapení.
Stanoviště si připravily maminky a babičky
Stanovišť bylo tolik, kolik přijelo maminek, babiček a tet. Každá dospělá účastnice si svůj úkol vymyslela a připravila sama. Díky tomu byla hra krásně pestrá a nikdo dopředu přesně nevěděl, co ho čeká.
Na mém stanovišti holky poznávaly známé světové umělce podle připravených kartiček. Starší dívky si většinou poradily bez nápovědy, mladším jsem občas trochu pomohla.
Další úkol prověřil odvahu a orientaci. Holky dostaly šátek přes oči a musely projít mezi nataženými provázky. Když člověk nevidí, i několik obyčejných kroků se najednou promění v docela napínavé dobrodružství.
Nechyběla ani čichací hra. Děvčata se zavázanýma očima poznávala různé vůně, například levanduli nebo citron. U dalšího stanoviště zase sahala do neprůhledné tašky a pouze hmatem zjišťovala, jaké předměty se v ní ukrývají. Poznat čajový sáček nebo malou svíčku bez pomoci očí není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.
Hra o poklad začíná
Po splnění všech úkolů se holky pustily do hledání očíslovaných lístečků. Myslela jsem si, jak důmyslně jsem je schovala, ale některé našly překvapivě rychle. Já si vždycky myslím, jak jsem vtipná a jak jim hledání zkomplikuji – a ony mi moje dokonale promyšlené skrýše během chvilky odhalily.
Poklad plný malých překvapení
Obsah pokladu jsme připravily společně. Každá maminka, babička nebo teta přivezla nějakou drobnost, aby byly balíčky co nejpestřejší. Firma ATOK nám navíc věnovala kosmetické výrobky a krásné taštičky, do kterých jsme všechna překvapení rozdělily.
Po otevření pokladu se okamžitě rozběhl výměnný obchod. Někdo měl v balíčku něco, co nemohl využít, jiná slečna například kvůli rovnátkům nechtěla bonbony, a tak se měnilo a smlouvalo. Nakonec byly spokojené malé i velké holky.
Aby to nebylo maminkám a babičkám líto, dostaly od ATOKu také malou odměnu – krém na ruce a balzám na rty. Zasloužily si ji, protože bez jejich nápadů a připravených stanovišť by celá hra nemohla vzniknout.
Jednoduchá hra pro malé i velké
Hra o poklad měla jedno stanoviště i s notoricky známou hrou Město, stát….. Večer si ji chtěly zahrát i mamky. Je to jednoduchá zábava, ke které nepotřebujete téměř nic, a přesto dokáže zabavit děti i dospělé.
Herní arch si můžete stáhnout TADY, vytisknout a zahrát si doma, na dovolené nebo kdekoli, kde budete chtít zahnat nudu… a věřte, že to baví i dospělé 🙂
Tvoření, grilování a společné masáže
Během pobytu vznikla také nádherná malovaná trička – opět jedno hezčí než druhé. A to, co mě dojalo, byla spolupráce mých dvou Aniček. Malá Anička si nabatikovala triko a poprosila velkou Aničku, aby jí na něj namalovala chameleona.
Vyzkoušely jsme také společné masáže malých a velkých holek. Já se samozřejmě těšila, že mě bude masírovat Anička. U podobných aktivit vůbec nejde o dokonalou techniku. Nejdůležitější je společná legrace, blízkost a chvíle, které si spolu opravdu užijeme.
Na úplný závěr namalovala Johanka Aničce hennou na ruku krásného chameleona. Musela ho nechat pořádně zaschnout, aby se jí obrázek hned nerozmazal. Byla to krásná vzpomínka na celý týden.

Když Sebuzín najednou ztichne
Po skončení pobytu jsme ještě vyrazili s mým synem a vnoučátky za pradědou Aničky a Simíka a potom všichni společně na oběd.
Já jsem si dala veganskou pizzu se špenátem, která byla vynikající, a užili jsme si hezké odpoledne. Syn s dědou a vnoučátky odjeli a já se vrátila zpět na Sebuzín. Potřebovala jsem dokončit práci a připravit další vlogy.
Přestěhovala jsem se do apartmánu s vlastní koupelnou a najednou kolem mě zavládlo neuvěřitelné ticho. Po týdnu, kdy je učebna od rána do večera plná lidí, smíchu a tvoření, působí prázdný Sebuzín vždycky trochu zvláštně.
Při každém loučení je mi maličko smutno. Zároveň ale vím, že klid nebude trvat dlouho. Už následující večer se učebna znovu zaplní a dorazí další parta tvořivých žen. 

Monika Brýdová je kreativní publicistka, spisovatelka a lektorka tvořivých kurzů. Je autorkou 19 knih o ručním tvoření, bytových dekoracích a veganské kuchyni a spoluautorkou dalších čtyř. Ruční tvorbě se věnuje přes 20 let a diváci ji znají z pořadu Rady ptáka Loskutáka na TV Nova. Na webu brydova.cz sdílí návody, kreativní projekty a veganské recepty, na YouTube natáčí denní vlogy pro starší a pokročilé a je českou rekordmankou v natáčení denních vlogů. Pořádá Výstavu Kreativity v Praze, vede facebookovou skupinu Tvoření s Monikou a s Mirkou Nezvalovou natáčí podcast Báječná jízda s Mirkou a Monikou. Jejím mottem je: „To jsem ještě nikdy nedělala, to mi půjde.“



