Blog / Cestování / Vlog
Tentokrát začíná můj vlog ještě cestou z oslavy narozenin Martinova tatínka Luboše. Vezeme vnoučátka zpátky k rodičům a cestou se dozvídáme, že dokonce i pole mají svá jména. Simík nám ukázal pole, kterému říká Pivoňka – i když na něm samozřejmě nerostou pivoňky, ale řepka. Člověk se pořád učí něco nového, a s dětmi obzvlášť 😊
Po příjezdu nás přivítal Bedřich a samozřejmě jsme se museli jít podívat také na všechna zvířata. Byla tam malá prasátka a nechyběla ani puntíkatá koza Punťa a další zvířecí obyvatelé. Takové přivítání je vždycky nejlepší.
Potom už jsme se nad mapou bavili o plánované horské túře a o tom, kolik kilometrů a převýšení se dá za jeden den zvládnout. Já bych si to možná raději dopředu ani neměřila, protože některé věci je lepší nevědět. 😊
Malá dovolená a pražské věže
Moje dcera odjela na dovolenou, a tak jsme dostali možnost využít její byt v Praze. S Martinem jsme si řekli, že si z toho uděláme takovou malou pražskou dovolenou a projdeme si další zajímavá místa i věže, které máme zahrnuté ve společné vstupence na devět pražských věží.
Tentokrát jsme zamířili na Malostranskou mosteckou věž. Cestou jsme prošli Valdštejnskou zahradou, kde je opravdu nádherně. Podívali jsme se také k voliéře s výry velkými, kteří se nám ale trochu schovávali mezi kameny.
Naší další zastávkou byl kostel svatého Mikuláše na Malé Straně. Na jeho věži už jsme byli při jednom z předchozích pražských putování, tentokrát jsme se však vydali dovnitř. Chtěli jsme se podívat především na obraz zasvěcený svatému Františku Xaverskému, jednomu z nejvýznamnějších jezuitských misionářů. Interiér kostela je opravdu velkolepý a rozhodně stojí za návštěvu, i když je vstup zpoplatněný.

Malostranská mostecká věž a 147 schodů
Poté jsme Mosteckou ulicí došli až k Malostranské mostecké věži. Na protější straně Karlova mostu jsme už byli, takže nám tato věž nemohla chybět. Výšky sice nejsou ani moje, ani Martinova hobby, ale právě proto jsme si pořídili vstupenku na devět věží. Hranice a strachy se přece mají překonávat.

Na věži nás čekalo 147 schodů a dvě vyhlídky. První je přibližně ve výšce 26 metrů a ta nejvyšší dokonce ve 45 metrech. Hned na začátku mě trochu rozhodily průhledné schody, ale zvládli jsme to.
Při výstupu jsme si také připomněli historii Juditina mostu, který byl předchůdcem Karlova mostu. Byl postaven ve 12. století a v roce 1342 ho zničila povodeň. O několik let později rozhodl Karel IV. o vybudování nového kamenného mostu, jehož stavbu vedl Petr Parléř. Dnešní Karlův most je dlouhý přes půl kilometru a zdobí ho třicet soch a sousoší. 

Emauzy, Božena Němcová a Jaroslav Foglar
Z Malé Strany jsme se přesunuli směrem k Emauzskému klášteru. Cestou jsme ve Vyšehradské ulici objevili dům, ve kterém do října roku 1855 žila Božena Němcová a dokončila zde Babičku. Samozřejmě jsme přemýšleli, které z oken asi patřilo jejímu bytu.
Přímo v Emauzích se v hlavních prostorách nesmělo natáčet ani fotografovat, takže vám ve vlogu ukazuji alespoň několik venkovních záběrů. Nedaleko Emauz jsme pak v Benátské ulici narazili na další pamětní místo – v domě číslo 3 se narodil spisovatel Jaroslav Foglar.
Návrat do botanické zahrady
Další cesta vedla do Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Byla jsem tady už před čtrnácti dny s Pavkou a Ivkou a tentokrát jsem chtěla toto krásné místo ukázat také Martinovi. Navíc nebylo takové vedro jako při minulé návštěvě, takže procházka byla mnohem příjemnější.
Opět jsme obdivovali fíkovník plný dozrávajících fíků. Ten můj doma se tedy zatím takhle nepředvedl. U skořicovníku jsem se zase dozvěděla, že skořice, kterou běžně používáme, je vlastně kůra stromu.
Zaujala nás také lékořice ostnitá. U té jsme se dozvěděli nejen to, že se její kořen používá proti kašli a vyrábí se z něj pendrek, ale také že se to s její konzumací nemá přehánět, protože může zvyšovat krevní tlak a zatěžovat játra.
Botanická zahrada je nádherné klidné místo, a přitom jste stále téměř v centru Prahy. Pokud jste tam ještě nebyli, určitě vám její návštěvu doporučuji.
Když se řekne Apolinář
Po odchodu z botanické zahrady Martin navrhl, že se ještě zastavíme „u Apolináře“. Já mu hned odpověděla, že tam přece nemusíme, protože jsem samozřejmě myslela porodnici. Martin měl ale na mysli kostel svatého Apolináře. Takže jsme oba mluvili o Apolináři, ale každý o úplně jiném místě.
Přes Folimanku až na Vyšehrad
Z Bastionu jsme pokračovali do parku Folimanka a potom přes Cihelnou bránu na Vyšehrad. Z hradeb jsme mohli pozorovat téměř všechna místa, která jsme ten den navštívili – kostel svatého Apolináře, Emauzy, Pražský hrad i kostel svatého Mikuláše.
Naše dlouhé pražské putování jsme zakončili nedaleko rotundy svatého Martina v restauraci Na hradbách. Martin si dal pivo a já grog. Po celém dni chození jsme si takovou odměnu rozhodně zasloužili.

Monika Brýdová je kreativní publicistka, spisovatelka a lektorka tvořivých kurzů. Je autorkou 19 knih o ručním tvoření, bytových dekoracích a veganské kuchyni a spoluautorkou dalších čtyř. Ruční tvorbě se věnuje přes 20 let a diváci ji znají z pořadu Rady ptáka Loskutáka na TV Nova. Na webu brydova.cz sdílí návody, kreativní projekty a veganské recepty, na YouTube natáčí denní vlogy pro starší a pokročilé a je českou rekordmankou v natáčení denních vlogů. Pořádá Výstavu Kreativity v Praze, vede facebookovou skupinu Tvoření s Monikou a s Mirkou Nezvalovou natáčí podcast Báječná jízda s Mirkou a Monikou. Jejím mottem je: „To jsem ještě nikdy nedělala, to mi půjde.“



