Báječná jízda z knihovny: s Mirkou a Monikou o čtení knih i o životě

Třetí díl našeho podcastu Báječná jízda s Mirkou a Monikou jsme natočily v prostředí, které je nám oběma velice blízké – v pobočce Jihočeské vědecké knihovny ve Čtyřech Dvorech. Tentokrát jsme si povídaly hlavně o knihách, čtení, knihovnách a příbězích, které nás dokážou přenést do úplně jiného světa. Ale jak už to v Báječné jízdě bývá, nezůstaly jsme pouze u knížek.

Čtenářkami od dětství

Obě jsme se shodly, že náš vztah ke knihám začal už v dětství. Já jsem začala chodit do knihovny v první třídě a chodím tam dodnes. Mirka vzpomínala na školní knihovnu svého dědečka, který byl učitelem a ředitelem školy, i na příběhy Káji Maříka, na kterých se učila číst.

Každá to ale máme s domácí knihovnou trochu jinak. Mirka má doma knih opravdu hodně a s některými se nedokáže rozloučit. Já jsem při stěhování většinu knih poslala dál, aby mohly udělat radost někomu jinému. Nechávám si především ty, které obsahují osobní věnování od autorů, a také kuchařky a tvořivé publikace, ke kterým se mohu opakovaně vracet.

Velkou knihovnu doma vlastně ani nepotřebuji, protože bydlím jen pár kroků od té skutečné. S Martinem dokonce občas říkáme, že jdeme na rande do knihovny. Dokážeme spolu hodinu a půl bloudit mezi regály, doporučovat si knihy a vybírat, co si odneseme domů.

Čtení knih s dětmi má obrovský význam

Obě jsme letos babičkami čerstvých prvňáčků a s vnoučaty pravidelně čteme. Mirka se svým vnukem střídá větu po větě, já s Aničkou čtu stránku na střídačku. Mám velikou radost, jak hezky a plynule už Anička čte.

Děti si díky pravidelnému čtení rozšiřují slovní zásobu, zlepšují češtinu a rozvíjejí fantazii. Důležitý je ale také příklad dospělých. Když děti vidí rodiče a prarodiče s knihou, je mnohem pravděpodobnější, že si ke čtení samy najdou cestu.

Někdy jen potřebují objevit příběh, který je opravdu chytí. U mého syna to byl ve čtvrté třídě Harry Potter. Tehdy jsem poprvé viděla, jak přiběhl ze školy, odhodil tašku a okamžitě se začetl, protože potřeboval vědět, co bude dál.

Naše tipy na letní čtení

Mirka doporučila jako oddechové čtení k vodě knihu Nebijte nevěrníky od Miroslavy Salajkové. Jsou to laskavé a humorné příběhy o lidech i zvířatech, které se pletou do lásky. Kniha je ideální na dovolenou i ke vnoučatům, protože obsahuje kratší příběhy, od kterých můžete kdykoliv zvednout oči a zkontrolovat, zda jsou všechny děti stále nad vodou.

Pro milovníky náročnějších historických románů přidala Mirka knihu Synové noci od Markéty Práškové. Vypráví příběh dvou bratrů, které revoluce v Rusku postavila na opačné strany. Jeden se přidal k Rudé armádě, druhý k bělogvardějcům a jeho cesta vedla přes Krym, Istanbul a Řecko až do Československa.

Já jsem zmínila knihu rozhovorů s Magdou Vášáryovou Než zmizím. Není to veselé čtení, ale velmi otevřeně ukazuje svět politiky, diplomacie a zákulisních intrik.

Jako pohodové letní čtení jsme obě doporučily knihy Blanky Malé Láska ve špičce italské boty a její pokračování Srdce nemá vrásky. Skutečný příběh ženy, která se po padesátce vydala do Kalábrie a zamilovala se do o sedmnáct let mladšího Itala, může být povzbuzením pro všechny ženy, které mají pocit, že už je v životě nic nového nečeká.

Druhý díl jsem poslouchala jako audioknihu namluvenou samotnou autorkou, což celému vyprávění dodává ještě větší autentičnost.

Papírová kniha, čtečka, nebo audiokniha?

Papírové knihy mám stále ráda, ale večer často přecházím ke čtečce, na které si mohu zvětšit písmo. Na dovolenou je navíc praktičtější než taška plná knih.

Ještě větší vášní se pro mě staly audioknihy. Poslouchám je v autě, při malování, tvoření i při práci, při které nemusím mluvit. Za měsíc přečtu přibližně dvě knihy, ale klidně deset dalších naposlouchám. Krásné mluvené slovo mě baví mnohem víc než hudba a mám pocit, že mě stejně jako klasické čtení obohacuje.

Knihovna navíc dnes nenabízí jen papírové knihy. Půjčit si můžete také e-knihy, audioknihy nebo dražší interaktivní publikace pro děti. Právě díky knihovně můžeme objevovat nové autory, aniž bychom museli každou knihu kupovat.

Naším červencovým poselstvím proto je: čtěte sobě i dětem. Písmenka nejsou nepřátelé. Jsou to kamarádi, kteří nás dokážou pohladit, poradit nám a přenést nás do světů, které si každý z nás ve své fantazii vytvoří úplně jinak.