Praha s Pavkou, fermentované ředkvičky a dobré onko zprávy

Do Prahy jsme s Martinem vyrazili vlakem. Oba jsme jeli pracovně – Martin měl svoje povinnosti a já jsem se těšila na natáčení dalšího dílu podcastu Báječná jízda s mojí nejlepší kamarádkou Pavlínou Dostál, které všichni říkáme Pavka. Přiletěla za námi až z Kalifornie a bylo nádherné se zase po čase vidět. Podcast už jste mohli slyšet a pokud jste ho ještě nestihli, najdete ho tady.

Natáčely jsme u její sestry Ivky, kterou už z mých vlogů dobře znáte. A právě Ivka pro nás po natáčení připravila krásný program. Všechny tři jsme totiž četly novou knihu Dana Browna Tajemství všech tajemství, a tak nás napadlo vydat se po stopách jednoho z míst, které v knize hraje důležitou roli.

Botanická zahrada na Albertově

Naší první zastávkou byla Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy na Albertově. Pokud jste tam ještě nikdy nebyli, určitě vám ji doporučuji. Vstup je zdarma a najdete tam spoustu zajímavých rostlin i bylin. U každé jsou informační cedulky, takže se dozvíte spoustu zajímavostí. My jsme se nejdéle zdržely u jedovatých rostlin, které jsou zároveň i významnými léčivkami. Kdybych tam šla znovu, klidně bych si na prohlídku vyhradila celé dopoledne.

Z botanické zahrady jsme pokračovaly směrem k Apolináři. Ivka nás provedla přírodním amfiteátrem a zavedla nás do krásného parku zvaného Ztracenka. Přestože leží téměř v centru Prahy, působí jako malá oáza klidu. Pak jsme došly k památníku věnovanému Miladě Horákové.

Po stopách Dana Browna na Bastion

Odtud jsme pokračovaly kolem Muzea Policie ČR a kostela Nanebevzetí Panny Marie a sv. Karla Velikého na Karlově. A pak už jsme dorazily na místo, kvůli kterému jsme vlastně celou naši procházku naplánovaly – Bastion.

Právě Bastion využil Dan Brown jako jedno z důležitých míst svého románu. Je odtud nádherný výhled na Vyšehrad a během naší návštěvy tam navíc probíhala výstava soch. Bylo to opravdu krásné místo a chápu, proč si ho autor vybral.

Samozřejmě jsme si udělaly spoustu společných fotografií. A při tom jsme zjistily jednu legrační věc – aniž bychom se domlouvaly, všechny tři jsme přišly oblečené v červeno-černé kombinaci. Smály jsme se, že už jsme snad opravdu sestry. A já jsem si znovu uvědomila, jak moc jsem ráda, že Pavku i Ivku ve svém životě mám.

Pak jsme si ještě zašly do kavárny na kávu. Holky si daly dortík a večer jsem pro ně doma připravila moje oblíbené letní závitky s arašídovou omáčkou. Ještě jsme si dlouho povídaly, ale tentokrát jsme neponocovaly. Ve čtyři ráno jsme totiž vstávaly a vezly Pavku na letiště, odkud přes Paříž letěla zpátky domů do Kalifornie.

Po návratu jsem si ještě na chvilku lehla a dopoledne už jsem seděla ve vlaku zpátky do Českých Budějovic. Každé naše setkání je pro mě nesmírně vzácné a už teď se těším na to příští.

Fermentované ředkvičky

Druhý den ráno jsem odvezla auto do servisu na výměnu brzdových kotoučů a destiček. Původně jsem chtěla jet domů autobusem, ale ten mi ujel, a tak jsem se rozhodla jít pěšky. Nakonec z toho byla moc příjemná asi tříkilometrová procházka přes část Českých Budějovic, které se říká Na Číně. Dodnes vlastně nevím, proč se téhle části města tak říká.

 

Doma na mě čekaly fermentované ředkvičky, které jsem podle návodu Šumavské houbičky naložila asi před deseti dny do slaného nálevu s česnekem a petrželkou. Několik dní stály při pokojové teplotě a potom putovaly do lednice.

Musím říct, že byly opravdu výborné. Když jsem je ochutnávala, říkala jsem si, že mají zajímavou chuť. Až když jsem stříhala vlog, došlo mi proč.

Úplně jsem totiž zapomněla, že jsem do nich přidala česnek. Byl tam krásně cítit a celé fermentování se opravdu povedlo. Dokonce jsem vypila i část nálevu, protože obsahuje spoustu prospěšných bakterií pro naši střevní mikroflóru.

Další podcast

Odpoledne jsem si vyzvedla opravené auto a vyrazila do Psychiatrické léčebny Červený Dvůr, kde jsem natáčela další díl podcastu s Oldou „Oliverem“ Bažantem, který zde působí jako peer konzultant. Povídání bylo moc příjemné a myslím, že se máte na co těšit.

Nejhezčí zpráva celého týdne

Domů se mnou pak jel Martin, protože mě následující den čekala pravidelná kontrola na onkologii. A jsem prostě ráda, když tam se mnou Martin chodí.

A právě tam jsem dostala tu nejhezčí zprávu z celého týdne.

Můj zdravotní stav je beze změny. Neznamená to, že je všechno definitivně za mnou, ale nic se nezhoršuje a všechno je stabilní. Další odběry mě čekají až v září a kontrolní CT v lednu.

Mám z toho obrovskou radost a chtěla bych vám všem moc poděkovat. Vím, že mi pravidelně píšete, držíte palce a přejete hlavně zdraví. Moc si toho vážím. A stejné přání posílám i já vám. Protože zdraví je opravdu to nejcennější, co máme.