Muzeum rekordů a kuriozit v Pelhřimově

V minulém vlogu jsem vás vzala do Pelhřimova, kde jsem si převzala certifikát za český rekord v největším počtu po sobě jdoucích denních vlogů a k nim navazujících článků na mém webu. Když už jsme ale byli ve městě rekordů, byla by velká škoda odjet bez prohlídky toho, za co získali své certifikáty a ocenění další šikovní lidé.

Pojďte se tedy se mnou podívat do obou částí Muzea rekordů a kuriozit a obdivovat, co všechno dokážou zlaté české ručičky, trpělivost, fantazie a někdy i pořádná dávka bláznovství.

Zlaté české ručičky

První část muzea se nachází v budově na Nábřeží rekordů a kuriozit. Už při stoupání chodbou můžete na stěnách objevovat fotografie nejrůznějších rekordů.

Některé z nich jsou opravdu neuvěřitelné. Jeden z rekordmanů například uběhl maraton a po celou dobu přitom udržoval fotbalový míč ve vzduchu hlavičkováním, aniž by mu spadl na zem. Neumím si představit, jak je možné zároveň běžet maraton, hlídat trasu a ještě si neustále přihrávat míč hlavou.

A to jsme byli teprve na začátku.

Hudební nástroje vyrobené ze sirek

Mezi exponáty, které mě zaujaly nejvíce, patřily hudební nástroje vyrobené ze sirek. Kytary a mandolíny byly propracované do neuvěřitelných detailů a podle informací v muzeu se na ně dokonce dá hrát.

Na první pohled ani nepoznáte, z jakého materiálu jsou vytvořené. Teprve při bližším pohledu uvidíte jednotlivé sirky, ze kterých jsou sestavená těla nástrojů, hmatníky i další drobné části.

Výroba jedné kytary zabrala přibližně 2753 hodin a autor spotřeboval téměř sedmnáct tisíc sirek.

Když si představím, kolik trpělivosti, přesnosti a soustředění muselo být k podobné práci potřeba, nezbývá než smeknout.

U exponátů byl také vzkaz Jana Saudka, který ocenil obrovskou vůli jejich autorů. A přesně to podle mě vystihuje celou výstavu. Většina děl totiž nevznikla jen díky talentu, ale především díky mimořádné vytrvalosti.

Šaty z neobvyklých materiálů

Muzeum je plné oblečení vyrobeného z materiálů, které by vás při běžném šití pravděpodobně ani nenapadly.

Najdete tu například šaty z papírových obalů, oblek z knoflíků, podprsenku z proutí, oblek vytvořený ze spínacích špendlíků nebo šaty ze známek.

Oblek z knoflíků vytvořila Jana Ottová a použila na něj 25 787 knoflíků. Další oblek byl sestaven z 2176 spínacích špendlíků.

Člověk se při pohledu na podobné exponáty musí ptát, jak někoho vůbec napadne začít takový projekt tvořit a hlavně jak dlouho dokáže u svého nápadu vydržet.

Šaty s korálkovými hvězdičkami

Velmi silný příběh se skrývá za šaty zdobenými největším počtem korálkových hvězdiček.

Jejich autorka Miluše Hrnčířová vytvořila 182 hvězdiček, přestože má pouze tři prsty na jediné ruce. Každá hvězdička byla sestavená ze 128 korálků a na kompletní zdobení šatů bylo použito více než 23 tisíc korálků a 91 metrů drátu.

Tento exponát není obdivuhodný pouze množstvím práce, ale také tím, že autorka nedovolila svému postižení, aby jí zabránilo tvořit.

Je to nádherný důkaz toho, že když člověk opravdu chce, může zvládnout věci, které se ostatním zdají téměř nemožné.

Půl milionu korálků na jedněch šatech

Další šaty vznikly ve spolupráci více než dvou set korálkářek.

Hanka Kertisová společně se spolkem korálkářek vytvořila šaty z více než půl milionu korálků. Zdobilo je 2013 korálkových květů a do jejich výroby se zapojilo přes 219 žen.

To už není pouze jeden rekordní výrobek, ale také krásná ukázka toho, co může vzniknout, když se spojí velká skupina tvořivých lidí a každý přidá svoji část práce.

Právě podobné společné projekty mám moc ráda. Každý vytvoří malý kousek, ale dohromady vznikne něco skutečně velkolepého.

Eiffelova věž ze špaget a špejlí

Mezi drobnějšími, ale o nic méně zajímavými exponáty byla Eiffelova věž vyrobená ze špaget.

Roman Konkolský z Ostravy ji sestavil z 285 kusů špaget a její výroba mu zabrala 52 hodin práce. Vedle ní byla další Eiffelova věž, tentokrát vytvořená ze 342 špejlí a 55 párátek v měřítku 1 : 300.

Špagety, špejle a párátka vypadají jako naprosto obyčejný materiál. V rukou šikovného a trpělivého člověka se ale mohou proměnit v propracovanou architektonickou stavbu.

Exponátů je v muzeu opravdu tolik, že kdybyste si chtěli podrobně přečíst všechny popisky, pravděpodobně byste tam strávili celý den. Možná je lepší přijet vícekrát a pokaždé se zaměřit na jiný druh rekordů.

Rekordy jednotlivých krajů

Cestou z jedné části muzea do druhé jsme procházeli podél říčky, kde jsou umístěné informační tabule věnované rekordům jednotlivých krajů.

Samozřejmě jsme se zastavili také u Jihočeského kraje. Mezi jihočeskými zajímavostmi byl například nejdelší bochník, kostka cukru, českokrumlovská otáčivá scéna nebo Schwarzenberský plavební kanál.

Muzeum rekordů a kuriozit v historické věži

Další část Muzea rekordů a kuriozit se nachází přímo v historické věži, která byla kdysi součástí městských hradeb a opevnění Pelhřimova.

Muzeum se do věže nastěhovalo přibližně před šestatřiceti lety a od té doby se podařilo do několika pater umístit více než pět set nejrůznějších exponátů.

Některé bylo možné jednoduše vzít do náruče a vynést po úzkých točitých schodech. U jiných ale bylo stěhování téměř stejně velkým rekordem jako jejich samotná výroba.

Papírová slečna Hortenzie

Jedním z lehčích exponátů byla slečna Hortenzie. Jedná se o křehkou dámu vyrobenou z papíru, jejíž vlasy jsou vytvořené z květů hortenzií. Protože je lehká, pracovníci muzea ji jednoduše vzali do náruče a vynesli po točitých schodech.

Od té doby stojí ve výklenku a pomáhá hlídat muzejní poklad.

U podobných exponátů mě vždycky baví nejen samotné provedení, ale také příběh, který se k nim váže.

Čokoládový zámek ve věži

Mnohem složitější bylo dostat do věže velký čokoládový zámek.

Vyrobily ho studentky cukrářského učiliště jako svůj závěrečný mistrovský výrobek. Původně mu dávaly životnost přibližně čtyři roky, ale v muzeu už stojí více než dvanáct let a stále drží.

Aby ho pracovníci dostali dovnitř, museli použít vysokozdvižnou plošinu. Zámek vyzvedli přibližně čtrnáct metrů vysoko a následně ho protáhli dvoumetrovým tunelem ve zdi věže, která je silná přibližně dva metry.

Přitom ho samozřejmě nesměli rozbít, ochutnat ani sníst.

Zámek je dnes umístěný pod sklem, nedopadá na něj přímé sluneční světlo a v prostoru se udržuje poměrně stálá teplota. Právě díky tomu se čokoláda zatím nekazí ani nemění barvu.

Obří plyšový medvěd

Jedním z nejfotogeničtějších exponátů ve věži je obří plyšový medvěd dlouhý přibližně čtyři a půl metru. Medvěd byl vyrobený přímo na míru svému místu. Sedí na speciální houpačce, protože kdyby stál, pravděpodobně by se hlavou proboural do vyššího patra.

Problém nastal ve chvíli, kdy si pracovníci muzea uvědomili, že medvěda možná nedostanou po úzkých točitých schodech nahoru. Nakonec ho stáhli do plachty, omotali lany a gumicuky a svázali podobně jako egyptskou mumii. Čtyři muži ho potom táhli nohama napřed po schodech. Dva ho tahali za nohy a další dva zezadu tlačili za hlavu.

Medvěd váží kolem sedmdesáti kilogramů. Samotná hmotnost tedy není tak mimořádná, ale kvůli jeho velikosti a huňatosti se s ním velice špatně manipuluje. Nakonec se ho ale podařilo dostat až do čtvrtého patra, kde se s ním dnes mohou návštěvníci fotografovat.

Pražský hrad ze špejlí

Dalším neuvěřitelným exponátem je model Pražského hradu vytvořený ze špejlí.

Jeho autor na něm pracoval přibližně dva a půl roku. Když byl celý model hotový, zjistilo se, že se v jednom kuse do věže nedostane.

Autor proto musel souhlasit s tím, že své dílo rozebere na několik částí. Jednotlivé kusy se postupně vynášely po schodech a pracovníci museli dávat velký pozor, aby neulomili jemné věžičky a další detaily.

Model se potom pod dohledem autora znovu slepil přímo ve věži a následně byl umístěný do vitríny vyrobené přesně na míru.

Představte si, že dva a půl roku stavíte Pražský hrad ze špejlí a potom ho musíte vlastníma rukama rozebrat. Na to je potřeba opravdu velká odvaha a důvěra, že se podaří všechno znovu sestavit.

Dřevěné kolo, které uveze člověka

K vidění bylo také kompletně dřevěné jízdní kolo, které vyrobil Ludov Leonard ze Slovenska.

Kolo má dřevěný řetěz, brzdy i pumpičku a skutečně dokáže uvézt dospělého člověka. Jeho výroba zabrala přibližně 4300 hodin.

Původně vzniklo pro vesnický masopust. Mezi řidítky byl umístěný demižon se slivovicí a vedle něj také malé skleničky.

Myslím, že právě tento detail dokonale vysvětluje, proč podobné originální projekty vznikají. Často za nimi není jen touha po rekordu, ale hlavně humor, radost a chuť pobavit sebe i ostatní.

Světový rekord časopisu Praktická žena

Velmi mě zaujala také vzpomínka na časopis Praktická žena, ve kterém jsem měla kdysi čest působit.

V roce 1999 časopis vyhlásil pokus o překonání světového rekordu v délce pletené šály. Dosavadní rekord z Velké Británie měřil 32 kilometrů, což samo o sobě zní neuvěřitelně.

Čeští účastníci ale vytvořili šálu dlouhou 158 kilometrů a 586 metrů.

V muzeu je vystavený pouze malý kousek této šály navinutý na velkých kolech. Celou by samozřejmě nebylo možné nikde běžně vystavit.

Je to další krásná ukázka toho, že když se Češi spojí a pustí se do společného projektu, dokážou překonat i světový rekord.

Výlet do Pelhřimova rozhodně stojí za to

V Muzeu rekordů a kuriozit je toho tolik, že se všechno do jednoho vlogu ani článku nedá podrobně vměstnat.

Najdete tu silácké rekordy, sportovní výkony, modely, oblečení, sbírky, obří předměty i výrobky z naprosto nečekaných materiálů.

Některé exponáty vás rozesmějí, jiné vás ohromí svojí velikostí a další vás dojmou příběhem člověka, který je vytvořil.

Pokud budete mít cestu přes Pelhřimov, návštěvu obou částí muzea určitě doporučuji. Počítejte ale s dostatkem času. Pokud si chcete všechno prohlédnout a přečíst, krátká zastávka vám pravděpodobně stačit nebude.

S Pelhřimovem, městem rekordů a kuriozit, jsme se rozloučili místním pivem Poutník a vyrazili domů.

A já měla po návštěvě ještě větší radost, že od nynějška patřím mezi všechny ty šikovné, vytrvalé a někdy možná trochu bláznivé lidi, jejichž výkony jsou v České knize rekordů zapsané.