Jsem česká rekordmanka v počtu denních vlogů

Jsou chvíle, kdy si člověk uvědomí, že i něco, co začalo úplně nenápadně, může časem vyrůst v něco opravdu velkého. Když jsem 1. ledna 2021 začala natáčet svoje každodenní vlogy, vůbec mě nenapadlo, že se jednou díky nim stanu českou rekordmankou.

A právě v tomto vlogu vás vezmu do Pelhřimova, kam jsem si jela převzít certifikát za největší počet po sobě jdoucích denních vlogů.

Přípravy na velký den

Hned po probuzení jsem si pod oči nasadila chladivé polštářky, které jsem měla připravené v lednici. Nemám ani tak velké pytle pod očima jako spíš kruhy, ale tentokrát jsem chtěla vypadat opravdu dobře.

Čekal mě totiž výjimečný den – měla jsem se oficiálně stát rekordmankou.

Do Pelhřimova se mnou jel také Martin. Nejeli jsme tam samozřejmě kontrolovat, zda mají krematorium, ale navštívit Agenturu Dobrý den, která se stará o Českou knihu rekordů, registraci rekordů a také o Muzeum rekordů a kuriozit.

Právě tam jsem si měla převzít svůj certifikát.

Český rekord v počtu denních vlogů

Vytvořila jsem český rekord v největším počtu po sobě jdoucích denních vlogů a k nim navazujících blogů na mém webu.

Předchozí rekord držel muž, který natočil přibližně 485 vlogů za sebou. Já jsem dlouho předpokládala, že určitě existuje někdo, kdo jich vytvořil alespoň tisíc, a proto mě ani nenapadlo, že bych mohla být rekordmankou právě já.

Agenturu Dobrý den jsem oslovila až v době, kdy jsem měla natočeno přibližně 1500 vlogů. Než se vše zpracovalo a ověřilo, byl můj rekord zaregistrován na neuvěřitelném čísle 1600 po sobě jdoucích vlogů.

A protože v natáčení pokračuji dál, jejich počet se samozřejmě stále zvyšuje. Dnešní vlog má číslo 1629.

Musím přiznat, že jsem z toho měla velkou radost. A také trochu doufám, že si díky tomuto rekordu mých vlogů, webu a všeho, co dělám, všimnou další lidé. Ale i kdyby ne, chtěla jsem být v České knize rekordů zapsaná – a teď už zapsaná opravdu jsem.

Cesta do Pelhřimova

Po obědě jsme vyrazili do Pelhřimova. Musím přiznat, že jsem se opravdu těšila.

Vždycky jsem si přála stát se rekordmankou, ale zároveň mi bylo jasné, že sportovní rekord to v mém případě asi nebude. Nakonec se mi to podařilo v oblasti, která je mi mnohem bližší – díky tvořivosti, vytrvalosti a každodenní práci.

Dorazili jsme k Muzeu rekordů a kuriozit na Nábřeží rekordů a kuriozit. Už samotná adresa zní naprosto kouzelně a dokonale se k tomuto místu hodí.

Oficiální zápis do České knihy rekordů

V Agentuře Dobrý den mi vysvětlili, jakým způsobem se nové rekordy zapisují do České knihy rekordů.

Kniha vychází jednou za tři roky. Rekordy, které vzniknou v mezidobí, se do aktuálního výtisku vkládají formou speciálního vlepeného zápisu. V další knize, která by měla vyjít následující rok na podzim, už budu zařazená přímo v některé z kapitol.

Můj rekord byl zároveň vložen do oficiální databáze, takže od této chvíle je skutečně registrovaný.

Bylo zvláštní držet v ruce knihu, do které bude jednou moje jméno natištěné. Vždycky jsem si myslela, že podobné rekordy vytvářejí hlavně mladší lidé. Jenže jak jsme se při předávání shodly – mladí možná mají spoustu nápadů, ale někdy jim chybí vytrvalost.

A právě vytrvalost je něco, bez čeho by můj rekord nikdy nevznikl.

Od šestihodinového stříhání k hodině a půl

Když jsem s každodenními vlogy začínala, vznikly hlavně proto, že jsem potřebovala zaměstnat hlavu a vytvořit si pravidelnou činnost.

Zpočátku mi sestříhání jednoho vlogu zabralo třeba šest hodin. Postupně jsem se ale naučila přemýšlet nad videem už během natáčení. Dnes většinou vím, jak budu jednotlivé části skládat, a střih mi trvá přibližně hodinu a půl.

Člověk se praxí naučí také natáčet tak, aby měl se střihem co nejméně práce.

Vzpomněla jsem si přitom na jednoho režiséra z televize Nova, o kterém se říkalo, že nerad stříhá, a proto potřebuje mít všechno natočené co nejčistěji. Dnes už mu naprosto rozumím.

Více času mi nyní zabírá práce na článcích a jejich optimalizace pro internetové vyhledávače. Google změnil způsob vyhledávání, a tak nad každým článkem více přemýšlím, doplňuji ho a snažím se, aby se dostal k lidem, kteří hledají právě dané téma.

Tvoření, vaření i obyčejný život

Paní z agentury mi řekla, že se jí moje vlogy a články líbí, protože jsou kreativní a hezky zpracované.

Tvořivost je ostatně součástí mého života už velmi dlouho. Třiadvacet let jsem působila v pořadu Rady ptáka Loskutáka, vydala jsem dvě veganské kuchařky a stále mě baví vymýšlet nové projekty, recepty a návody.

Do vlogů ale patří také cestování a obyčejný každodenní život. Právě běžné vlogy, ve kterých ukazuji, co během dne dělám, mívají často větší sledovanost než cestovatelská videa.

Možná je to tím, že lidé rádi nahlížejí do života ostatních a hledají v něm inspiraci, nápady nebo jen příjemnou společnost.

Moje hlavní publikum tvoří ženy nad 45 let a jsem moc ráda, že kolem sebe mám tak hezkou sociální bublinu. Zároveň bych ale byla šťastná, kdyby díky rekordu moje videa objevili také další diváci.

Jak vzniklo Nábřeží rekordů a kuriozit

Během návštěvy jsem se také zeptala, jak se podařilo pojmenovat ulici přímo Nábřeží rekordů a kuriozit.

Agentura dlouhodobě spolupracovala s městem Pelhřimov. Její dvě muzejní expozice jsou od sebe vzdálené a právě nábřeží je přirozeně propojuje.

Podél cesty byly postupně umístěny informační cedule věnované různým rekordům a vznikla myšlenka přejmenovat celou ulici. Město s tím souhlasilo a dnes adresu bez problémů najdou navigace i internetové formuláře.

Je to skvělý příklad toho, jak může originální nápad postupně ovlivnit podobu celého místa.

Mohly by mít rekord i Slavnosti pětilisté růže?

Během rozhovoru mě napadlo zeptat se také na historický průvod, kterého se každý rok účastníme během Slavností pětilisté růže v Českém Krumlově.

Letos se průvodu účastnilo více než 750 lidí v historických kostýmech. Nejde přitom jen o obyčejný průvod masek. Kostýmy jsou kontrolované, účastníci jsou přesně rozděleni podle jednotlivých historických období a rodů a celé řazení trvá téměř dvě hodiny.

Příští rok by se měl průvod ještě rozšířit a možná přibude i období baroka. Pokud se počet účastníků dostane přes osm set, myslím, že by si tento historický průvod zápis do České knihy rekordů opravdu zasloužil.

V Agentuře Dobrý den podobný rekord zatím evidovaný nemají, takže jsem slíbila, že tuto možnost organizátorům v Českém Krumlově předám.

Vzpomínka na tatínka

Celý den byl krásný a radostný, ale v jednu chvíli jsem si vzpomněla také na svého tatínka.

Rekordy ho vždycky zajímaly a myslím, že by měl z mého zápisu do České knihy rekordů obrovskou radost. Určitě by si knihu prohlížel a hledal v ní moje jméno.

Bohužel se této chvíle nedožil. A tak jsem mu alespoň v duchu poslala svou radost nahoru.

Některé úspěchy patří nejen nám, ale také lidem, kteří nás celý život podporovali a kteří by na nás byli pyšní.

Monika Brýdová – česká rekordmanka

Po návratu domů jsem měla stále obrovskou radost.

Vlogy jsem nikdy nezačala natáčet kvůli tomu, abych jednou vytvořila rekord. Prostě jsem potřebovala něco pravidelného, co mi pomůže zaměstnat hlavu, a postupně se z toho stala velká součást mého života.

Když se ale ukázalo, že se moje každodenní práce může spojit také s oficiálním českým rekordem, byla by škoda tuto možnost nevyužít.

Takže už to mohu říct naprosto oficiálně:

Jsem Monika Brýdová, česká rekordmanka v největším počtu po sobě jdoucích denních vlogů.

Během návštěvy Pelhřimova jsem si prohlédla také obě části Muzea rekordů a kuriozit. Tam vás ale vezmu až v následujícím vlogu.

Děkuji všem, kteří mě sledujete, podporujete, komentujete moje videa a jste se mnou už celé roky. Bez vás by moje vlogování nemělo stejný smysl a tento rekord patří tak trochu také vám.