Poslední den v Opavě, vaření a setkání s Pavkou

Po krásném výletu do Hradce nad Moravicí s naším skvělým průvodcem Jindřichem jsme v Opavě ještě jeden den zůstávaly. A protože zážitků nebylo málo, vezmu vás tentokrát nejen do kuchyně, ale také na tvoření, dlouhou cestu domů a na setkání, na které jsem se opravdu moc těšila.

Guláš ze všeho, co dům dal

K večeři a zároveň k obědu na další den jsem se rozhodla připravit takový improvizovaný guláš. Prostě jídlo ze všeho, co jsem v kuchyni našla.

V Lidlu v Opavě už bohužel neměli tofu od Luntera, a tak jsem koupila tofu Soyum, které je uložené v nálevu. U tohoto tofu je opravdu důležité nálev nejdříve slít a tofu pořádně vysušit. Dokud v sobě má hodně vody, nepřijme další chutě, koření ani marinádu.

Vysušené tofu jsem naložila do oleje a koření a následně opekla. Do guláše jsem použila také cibuli, česnek, fazolky z mrazáku, brambory a další zásoby, které byly zrovna po ruce.

Našla jsem i jednu už trochu smutnou papriku, jenže Monča papriku kvůli alergii nemůže. Připravila jsem ji proto zvlášť na cibulce společně s fazolemi, quinoou a asijským kořením. Vznikla tak pikantnější směs, zatímco hlavní hrnec zůstal bez papriky.

Miluji podobné vaření bez přesného receptu. Stačí mít chuť, trochu fantazie a nebát se kombinovat suroviny, které doma zrovna najdete. Výsledkem byl hustý guláš s fazolemi, tofu a bramborami, takže zároveň obsahoval i pořádnou porci rostlinných bílkovin.

Křupavé chipsy z rýžového papíru

Večer jsme si připravily také rychlé křupavé chipsy z rýžového papíru. Je ale potřeba použít papír určený na smažené závitky.

Rýžový papír stačí vložit do dostatečně rozpáleného oleje. Během několika sekund se krásně nafoukne, zbělá a promění se v lehký křupavý krekr. Potom ho vyndáte na papírovou utěrku, necháte odsát přebytečný tuk a můžete ho osolit nebo posypat oblíbeným kořením.

Je opravdu důležité nenechávat papír v oleji příliš dlouho, protože se velice rychle začne připalovat a žloutnout.

K večernímu posezení jsme si zavzpomínaly také na dobu, kdy jsme pily vermut a připadalo nám, že pijeme pravé martini. Nechyběl cukrový okraj skleničky, citron a místo ledu tentokrát posloužila mražená malina.

Tvoření místo koupaliště

Další ráno mi bohužel nebylo úplně nejlépe. Vedra na mě zřejmě dolehla, v noci jsem pokašlávala, bolela mě hlava a cítila jsem, že se o mě něco pokouší. Bohužel nejspíš důsledek horka a klimatizace ve vlaku.

Holky proto vyrazily na koupaliště beze mě a já se rozhodla zůstat v klidu a trochu tvořit.

Měla jsem s sebou jeden krásný náramek, který jsem ale téměř nenosila, protože mi nevyhovovalo jeho utahovací zapínání. Mnohem raději mám náramky navlečené na pružné gumičce. Rozhodla jsem se ho proto rozpárat, korálky znovu použít a doplnit je dalšími, které jsem si přivezla.

Nakonec jsem během odpočinkového dne vytvořila čtyři náramky. Některé vznikly z předělaných korálků a jeden jsem připravila jako dárek pro Pavku.

Z vínové příze jsem jí uháčkovala také držáček na skleničku. Tvoření mi zkrátilo čas, ale přesto jsem se snažila hlavně odpočívat, aby se nachlazení více nerozjelo.

Z Opavy přes Ostravu a Prahu až domů

Následující den jsem Opavu opouštěla. Čekala mě poměrně komplikovaná cesta vlakem z Kylešovic na Opavu východ, následně do Ostravy, z Ostravy do Prahy a z Prahy potom až do Českých Budějovic.

Necítila jsem se úplně ve své kůži. Spouštěla se mi rýma, pokašlávala jsem a po dni stráveném převážně v posteli jsem jen doufala, že cestu domů zvládnu.

Přesto jsem měla v Praze jedno důležité zastavení. Z Ameriky totiž přiletěla moje kamarádka Pavka a já jsem ji potřebovala alespoň na chvíli vidět.

Setkání s Pavkou z Kalifornie

S Pavkou jsme se sešly v Praze na obědě. Já jsem si dala poké bowl a velký zázvorový čaj, který je podle mě při začínajícím nachlazení skvělý i v horkém počasí. Pavka si objednala salát s kozím sýrem.

Přiletěla z Kalifornie na čtyři týdny, ale kvůli mému nabitému programu jsme se dříve potkat nestihly. Když už jsem však cestovala přes Prahu, bylo jasné, že se alespoň na několik hodin musíme vidět.

Povídaly jsme si samozřejmě také o obrovských vedrech, která v Česku panovala. Pavku překvapilo, že doma na teploměru viděla čtyřicet stupňů. Přestože žije v jižní Kalifornii, takové teploty tam u moře běžně nezažívá.

V Kalifornii se sice také objevují několikadenní vlny veder, ale vzduch bývá mnohem sušší. Člověk proto nemá stejný pocit vlhké a dusné sauny jako u nás.

A vidíte, dokonce i Pavku, která žije v Kalifornii, naše letošní vedra překvapila.

Co všechno dokáže síla myšlenky

Během cesty vlakem jsem se snažila soustředit na to, že si chci setkání s Pavkou opravdu užít a nechci, aby mi začínající nemoc celý den pokazila.

A možná to skutečně zafungovalo. Během několika hodin, které jsme spolu strávily, jsem zakašlala snad jen jednou.

Obě věříme tomu, že naše myšlenky mají velkou sílu a že si jimi do určité míry vytváříme vlastní realitu. Já jsem se na Pavku tolik těšila, že jsem svoje tělo poprosila, aby mi tento den dovolilo prožít naplno.

A ono mě skutečně poslechlo.

S Pavkou plánujeme natočit také menší podcast. Na Instagramu jsem vás proto vyzvala, abyste nám poslali témata a otázky, které by vás zajímaly. Pavku už z mých předchozích podcastů znáte, a tak se za vás ráda zeptám na všechno, co byste chtěli vědět. A možná dojde i na nějaké žhavější téma.

Konečně déšť a ochlazení

Po návratu do Českých Budějovic pokračovala vedra i ve večerních hodinách. Ještě kolem půl desáté večer bylo venku přibližně stejně teplo jako doma a teprve později teplota klesla k devětadvaceti stupňům.

O to větší radost jsem měla další den, když konečně začalo pršet. Po nekonečných horkých dnech byl déšť doslova balzám. Vzduch se krásně vyčistil, teplota klesla na příjemných dvaadvacet stupňů a najednou se zase dalo volně dýchat.

Vedra bohužel nevydržela ani moje keramická Pipi. Horkem povolily plastové úchyty, kterými byla připevněná, a Pipi spadla. Naštěstí je bytelná a vůbec nic se jí nestalo. Až seženu nové úchyty, vrátím ji zase na její místo.

Na závěr jsem se ještě vydala vyzvednout balíček ze Z-Boxu. Před ním ale byla tak velká louže, že jsem řešila, zda si vyhrnout sukni a namočit boty, nebo se raději zout a projít ji bosá.

I takové malé každodenní výzvy patří k životu.

Děkuji, že jste se mnou prožili poslední chvíle v Opavě, cestu domů i setkání s Pavkou. A napište mi, jak jste letošní velká vedra zvládali vy a zda jste si po nich déšť užívali stejně jako já.