Vějíř na slavnosti, úprava kostýmu a stroganov

Ráno jsem začala tatarákem z červené řepy od Moniky, k tomu olivky a musím říct, že je to opravdu velká dobrota. Recept už od Moniky mám, takže se určitě můžete těšit, že se brzy objeví i u mě ve vlogu. A protože víkend měl být ve znamení slavností a navíc mělo být zase pěkné vedro, pustila jsem se hned po snídani do jedné praktické, ale zároveň tvořivé úpravy.

Vějíř na slavnosti

Už loni jsem si na slavnostech říkala, že vějíř by se opravdu hodil. Kdo někdy stál v historickém kostýmu ve vedru, ví svoje. A my máme navíc sametové šaty, letos mám dokonce i kožešinku kolem krku, takže přírodní klimatizace v podobě vějíře je skoro nutnost.

Našla jsem doma jeden obyčejný vějíř, ale byl na mě moc výrazný, hodně červený a takový ne úplně „historický“. My jsme decentní gotika, že jo. Tak jsem se rozhodla, že ho trochu ztmavím, namořím dřevo a zároveň zkusím přejet i papír, aby celý vějíř vypadal starší a víc ladil ke kostýmu.

Použila jsem mořidlo, štětec a šla jsem do toho s heslem: kdo se bojí, nesmí do lesa. Trošku jsem se bála, co na to ten papír řekne, jestli se nerozlepí nebo nezvlní, ale nakonec to zvládl krásně. Dřevo chytilo nádhernou tmavší barvu a papír se také pěkně utlumil.

Po zaschnutí jsem ještě přidala zlaté zdobení přes šablonu. Nebylo úplně dokonalé, ale to mi vlastně vůbec nevadilo, protože jsem chtěla, aby vějíř vypadal starší, používanější a ne jako nový suvenýr z obchodu. Kraje jsem napatinovala černou akrylovou barvou a pak jsem vzala zlatou fixu a začala domalovávat drobné ornamenty.

Jak mě znáte, žádný přesný plán jsem neměla. Prostě jsem malovala a nechala se vést tím, co mi zrovna přišlo pod ruku. Chvíli jsem si hrála na gotického malíře vějířů a zkusila jsem i něco jako rožmberskou růži. No dobře, jedna mi vyšla spíš jako pětilístek, ale to se taky počítá.

Řetízek na ruku a zlatá patina

Pak mě napadlo, že by bylo praktické přidat k vějíři řetízek, abych ho mohla mít zavěšený na ruce. Našla jsem komponent, upravila ho, přilepila a přidala řetízek tak, aby se dal pohodlně nosit na zápěstí.

A protože jsem si uvědomila, že ve slavnostním zápalu nemusím pokaždé hlídat, která strana je ta lícová, vzala jsem ještě zlatou pastu a zvýraznila i hrany a rubovou stranu. Díky tomu vějíř vypadá dobře z obou stran a nemusím se bát, že ho někde otočím špatně.

Nakonec jsem ho ještě přelakovala, aby byl pevnější a vydržel moje mohutné mávání během slavností. A musím říct, že z obyčejného starého vějířku vznikl docela šlechtický kousek.

Úprava pásku ke kostýmu

Když už jsem byla v tom ladění kostýmu, pustila jsem se ještě do pásku. Byl původně z obou stran kožený a na šatech se mi to úplně nelíbilo. Navíc byl na některých místech rozpáraný, takže jsem ho nejdřív opravila a potom jsem na něj přišila ozdobný prvek, aby vypadal lépe.

Šila jsem na Bernettě a musím říct, že si s kůží poradila úplně krásně. Šila, jako kdyby to byla obyčejná bavlna. Výsledek se mi líbí mnohem víc.

Ještě jsem upravila i pytlíček ke kostýmu.Původní zelená šňůrka mi tam vůbec neseděla, takže jsem ji vyměnila za zlatou stužku. Chvíli jsem zkoumala, jak je to vlastně navlečené, aby se pytlíček dal stahovat z obou stran, ale nakonec jsem na to přišla. Zelenou jsem odstřihla, zlatou připevnila k původní šňůrce a protáhla. A bylo hotovo. Pytlíček je sladěný a já jsem spokojená.

Veganský stroganov se seitanem

Večer jsme si s Martinem uvařili veganský stroganov. Připravila jsem si žampiony, seitanové kousky, cibuli, česnek, hořčici, tymián, sladkou papriku, uzenou papriku, barbeque omáčku, lahůdkové droždí, sójovou omáčku, pepřové Fermato, rostlinnou smetanu, sůl, pepř a olej.

Úplně na začátku jsme zkaramelizovali dvě cibule. To jsem svěřila Martinovi, protože ten to umí nejlíp. Na karamelizování jsme použili ocet od Fermata. Mezitím jsem nakrájela žampiony a překrájela seitanové kousky. Na hotovou cibulku jsem přidala žampiony. Vypadalo to, že jich je hrozně moc, ale jakmile se osolí a chvíli podusí, krásně změknou a zmenší objem. Potom přišly na řadu seitanové kousky, koření, česnek, hořčice a nakonec rostlinná smetana. Tu dávám pocitově, aby omáčka měla krásný krémový základ.

Pokud by byla omáčka moc řídká, dá se malinko zahustit jíškou, ale když máte dost cibule, většinou to ani není potřeba. PS. U Fermato.cz máte ode mne slevu 10% s kódem MONIKA10.

Bramborové knedlíky a babiččin trik

Ke stroganovu jsem měla chuť na bramborové knedlíky, ale upřímně – nechtělo se mi dělat je z brambor. Takže jsme sáhli po bramborovém těstě v prášku. Martin umíchal těsto a já potom tvarovala malé knedlíčky.

A tady jsem si vzpomněla na trik od mojí babičky. Když se vytvarují knedlíky, poválejí se ve škrobu. Ona vždycky říkala: „Moniko, ne mouku, to musíš do škrobu.“ Já doma měla kukuřičný, ale myslím, že ona možná používala bramborový. Dělám to už automaticky, ale vlastně úplně nevím proč. Asi aby se knedlíky nerozpadaly a měly hezčí povrch.

Schválně mi napište, jestli to taky znáte od své babičky. Používáte škrob na knedlíky? A víte přesně proč?

Hotový veganský stroganov jsem podávala s bramborovými knedlíky a posypala petrželkou z balkonu. Vyšly z toho čtyři porce, takže jsme měli s Martinem i druhý den na oběd. A musím říct, že opečené knedlíky k ohřátému stroganovu byly taky výborné.

Stroganov nebo stroganoff??? Pokud chcete vědět jaký název je správný a další recepty na toto jídlo, koukněte SEM. Nicméně ať se to jmenuje jak se to jmenuje, důležitější je, jak to chutná 🙂