Autorské originální domečky a rozloučení s vilou

Tenhle vlog je hodně o tvoření. Vyráběla jsem domeček jako dárek pro hlavního „rekvízu“ pořadu Rady ptáka Loskutáka a s ním jsem pak vyrazila do Prahy na derniéru, kde skončila jedna etapa mého života.

Autorské originální domečky

Ráno jsem pracovala v ateliéru na dvou domečcích. První byl pro moji tatérku Mařínku, kde jsem dělala střechu trochu jinak než obvykle. Vzala jsem plechovku, vystřihla a naohýbala potřebný kus, projela Big Shotem a nastříkala. Výsledek byl krásný, jen jsem ještě přemýšlela, jestli přidat trošku zlaté, protože uvnitř svítí lampičky a zlatá by je hezky doladila.

Dalším domečkem byla vila ptáka Loskutáka. A víte, co říkám? Detail tvoří celek. Tohle moje heslo jsem si uvědomila znovu, když jsem zjistila, že domečku chybí kamera. Kameru jsem vymodelovala z hmoty, nechala trochu zaschnout a pak přestříkala černě a napatinovala tmavě stříbrnou pastou. Herkulesem jsem ji přilepila na domeček a zatížila, aby nohy dobře přilnuly. Přes noc to nechala zaschnout.

Hotový domeček půjde jako dárek hlavnímu rekvizitáři, který se o vilu všechna ta léta staral. Myslím, že si ho zaslouží.

Plánuji polepy na zakázku a domečky na míru

Při výrobě domečku mě napadly dvě věci, o které se s vámi chci podělit. Za prvé budu nabízet polepy na zakázku. Napíšete mi, co na polepu domečku chcete, třeba logo nebo znak, vyberete barvy a já vám polep připravím. Dodací lhůta bude přibližně týden.

Za druhé mě napadlo, co když si domeček sami vyrobit neumíte a chtěli byste ho jako dárek? Já nerada dělám věci na zakázku, ale ráda dělám radost. Takže pokud by byl zájem, nabídla bych nejenom polep, ale i celý domeček na míru, přesně jako tenhle pro Loskutáka nebo ten malý pro moji tatérku. Dejte mi vědět v komentářích, pomůžete mi rozhodnout, jestli tuhle službu spustit.

Vodník Česílko a vysoký tlak

Byla jsem na pravidelné preventivní prohlídce. A co se nestalo – třikrát mi u doktora naměřili vysoký tlak. Tvrdila jsem lékaři, že spíš trpím opačně – nízkým tlakem – nicméně už mi skoro objednal holter. Ten jsem odmítla a tak jsem dostala úkol si měřit 14 dní tlak sama – nejlépe 3x denně a zapisovat si to. Půjčila jsem si tedy tlakoměr a hned první měření byl krevní tlak spíš nižší….  No a moje vlasy??? Já si občas připadám jak vodník Česílko… takže snad už chápete, že mi ty toppery a culíky dělají dobře na duši…

Tofu ala losos v tortile

K obědu jsem si udělala tortilu s posledním kouskem tofu ala losos. Tofu jsem prohnětla v nálevu, opekla a přidala do tortily namazané barbecue omáčkou a sojanézou. Přihodila jsem trochu zeleniny a hotovo. Kombinace teplého a studeného je přesně to, co mám ráda. Zbytek salátu jsem zabalila s sebou do Prahy, protože každý přinesl, co měl, a snědlo se to společně.

Šicí výzva na červen: pouzdro na tablet s nekonečným zipem

Než jsem vyrazila, ještě jsem vám chtěla říct o šicí výzvě. Ušiji pouzdro na tablet s nekonečným zipem. Návod bude sice nejspíš až v červenci, ale můžete se začít připravovat teď.

Budete potřebovat pratelný papír, metráž zipu s jezdcem a látku. Na vnitřek máte dvě varianty: softshell, pokud chcete pouzdro tuhé a odolné, nebo obyčejná bavlněná látka, pokud tablet moc nepřemisťujete a nepotřebujete mít pouzdro nárazuvzdorné. Látky potřebujete tolik, abyste dvakrát pokryli svůj tablet, plus 3 cm na každou stranu. Zipu si kupte tolik, kolik je delší strana vašeho tabletu a polovina té užší strany krát dvě. Pratelný papír neboli papírovou imitaci kůže můžete zakoupit například TADY. A s kódem MONIKA10 máte slevu 10%.

Derniéra Vily ptáka Loskutáka

Odpoledne jsem vyrazila do Prahy. Byla jsem pozvaná jako členka týmu na úplně poslední rozloučení s vilou. Rok jsme sice nenatáčeli, ale vila stále sloužila. Teď se vrací původnímu majiteli a my jsme se přišli rozloučit. Natáčeli jsme tu 20 let. A před tím ještě tři roky na Barrandově.

Bylo chladno, takže jsem oblékla teplejší oblečení a vzala mohutné boty, protože jsme byli na zahradě. Vlak do Prahy, troška jídla v tašce a s sebou domeček pro rekvizitáře.

Vila byla prázdná. Fakt prázdná. Jen malé posezení na zahradě a zrající třešně. A tak skončila jedna úžasná etapa mého života, která trvala 23 let. Děkuji všem, které jsem tam poznala, a děkuji za všechno, co mě ten pořad naučil.

Domů jsem jela posledním vlakem ve 22:16. Už dlouho jsem nešla po půlnoci Budějcemi. Bylo to strašidelné jít prázdným městem úplně sama.