Milevsko-Prčice: 44,4 km pěšky

a trochu historie pochodu Praha-Prčice

Letos je to 60 let od prvního pochodu Praha-Prčice, který se konal v roce 1966. A my jsme si ho letos taky vyzkoušeli. Martin vloni zvládl celou trasu z Prahy do Prčic, ale já jsem si na to zatím netroufla. Moje dosavadní maximum bylo 30 km vloni v Rakousku. Takže jsme letos zvolili start z Milevska, kde naše trasa měřila 41,5 km.

Jenže jak to u nás chodí, nakonec jsme si nechtěně přidali a celkem jsme toho za ten den ušli 44,4 km. Moje nové osobní maximum.

Proč zrovna Milevsko a ne Praha

Z Milevska se chodí buď 30 km, nebo delší trasa 41,5 km. My jsme si vybrali tu delší. Výsledek byl, že jsme šli skoro sami. Dvakrát jsme někoho potkali, jinak za námi nikdo, před námi nikdo. Většina lidí chodí těch třicet, takže na delší trase máte klid a přírodu jen pro sebe. To jsme si vybrali dobře.

Start byl od Domu kultury v Milevsku, vycházelo se od sedmi ráno. My jsme vyrazili ve čtvrt na devět.

Déšť, pláštěnka a víra v lepší počasí

Tři dny jsem říkala, že pršet nebude. Pršelo.

Hned ráno v Budějovicích, pak v Milevsku a vlastně ještě první hodiny na trase. Ale víte co? Nakonec to bylo zvladatelné. Takové mžení, ne průtrž. A já měla novou pláštěnku z Decathlonu, takové pončo, takže jsem byla v suchu. Boty byly mokré, ale nohy v suchu, což jsem ocenila víc, než jsem čekala.

Kolem 12 km přestalo pršet.

Co se dělo po cestě

Po cestě jsme toho stihli hodně. Vzpomínali jsme na místa, kde jsme už byli. Obdivovali krajinu, protože ta je opravdu krásná. Udělala jsem hned několik botanických okének a ve vlogu uvidíte zvěšinec zední, smolničku, janovec metlatý a lupinu s kapičkami deště na listech.

V Petrovicích nás zaujaly dřevěné sochy. Socha Anny Chadimové přímo před vesnicí a pak Jakub Krčín ze Sedlčan s čertem. To jsem musela vyfotit.

V Přeborově jsme měli 8 km, v Petrovicích kolem 20 km, na tajné kontrole přes 31 km a na poslední kontrole skoro 37 km. Každá zastávka je trochu povzbuzení, že to jde.

Jídlo a pauzy jsou základ

Na dlouhý pochod je příprava důležitá. Já jsem udělala vegan řízečky Cordon Bleu do housky a vzali jsme s sebou zásoby oříšků a ovoce. Pauzičku jsme dali kolem 15 km v hezké zastávce v Hrazanech.

Jak pochod Praha-Prčice vlastně vznikl

Cestou tam a pak ještě jednou cestou domů jsme si v autě pouštěli reportáž z Českého rozhlasu o historii pochodu. A zjistili jsme spoustu zajímavého. Třeba to, že nejdřív bylo pořekadlo „jdi do prčic“ a teprve pak vznikl pochod, ne naopak.

Pochod v roce 1966 založili Jiří Dvořák, hlavní redaktor časopisu Turista, Ing. Karel Kulle a místní rodák a sportovní propagátor Stanislav Rataj. A jak vznikl cíl v Prčicích? Paní Běla Dvořáková prý přerušila jejich dlouhé plánování slovy: „Je čas na oběd, běžte s tím už do Prčic!“ Zakladatelé se na sebe podívali a bylo rozhodnuto. Takže za názvem pochodu stojí netrpělivá manželka 🙂

Odkaz na tu reportáž z Českého rozhlasu najdete tady.

Cíl a co bylo nejtěžší

Do Prčic jsme dorazili přes Sedlec, přes most přímo do cíle. V cíli mi to ukazovalo nachozených 42,5 km.

Ale pak jsme se museli vrátit do Sedlce na autobus a pak ještě v Milevsku od autobusáku k autu. Celkem tedy 44,4 km.

A víte, co bylo nejtěžší ze všeho? Dojít z autobusáku v Milevsku k autu. Jak jsme se rozseděli v autobuse, nohy to pocítily okamžitě.

Druhý den bolely. Samozřejmě. Ale bylo to stát za to.

Máme to tady krásné

Jeli jsme domů za krásného počasí a já koukala z okna na tu zeleň a říkala si, jak je to tady u nás krásné. Jihočeská krajina, lesy, rybníky, louky. Na takovém pochodu to vidíte jinak než z auta. Pomalejší tempo vám dovolí si to opravdu vychutnat.

A příští rok? Uvidíme. Ale nevylučuji, že si k těm 44 km ještě nějaké přidáme.

Praktické info pro zájemce o pochod Milevsko-Prčice

Upozornění: informace se mohou každý rok trošku lišit, vždy si ověřte aktuální podmínky na oficiálním webu pochodu.

• Start z Milevska: delší trasa 41,5 km, kratší 30 km
• Start od Domu kultury v Milevsku, od 7 ráno
• Na trase jsou kontrolní stanoviště, kde dostanete razítko do mapy
• Bývá i tajná kontrola, takže pozor
• Na poslední kontrole se sbíhají tři trasy, tam už je lidí hodně
• Pláštěnka a dobré boty jsou základ
• Jídlo a pití s sebou, zastávky jsou, ale lépe spoléhat na vlastní zásoby