Víkend po výstavě jsem měla naplánovaný jako oddychový a Martin vymyslel výlet do Rakouska zakončený v saunovém světě. A tak jsme ráno na pohodu vyjeli a první náš cíl bylo město Heidenreichstein.

V samotném srdci Waldviertelu stojí jeden z nejromantičtějších vodních hradů Rakouska – Heidenreichstein.

Jeho mohutné věže, padací mosty a kamenné zdi se nádherně odrážejí na hladině okolního rybníka, takže už při příchodu máte pocit, že jste se ocitli v pohádce.

Hrad pochází z 12. století a patří k těm, které nikdy nebyly dobyty ani vážně poničeny. A možná právě proto působí tak autenticky – jako by si středověk čas schoval jen pro tohle místo.

I když je hrad mimo sezónu uzavřený, stojí za to projít se kolem něj.

Zvenku je opravdu impozantní.
Když se zastavíte u vody, uvidíte jeho celé siluety odrážející se na hladině – to je ten nejkrásnější pohled na hrad vůbec.

Tiché okolí, vysoké zdi, staré věže a klid Waldviertelu… to všechno vytváří kouzlo, kvůli kterému sem stojí za to zajít i v době, kdy není otevřeno.

Dalším naším cílem bylo rašeliniště Heidenreichsteiner Moor.

Heidenreichsteiner Moor je rašeliniště (historické vrchoviště), které se rozkládá v blízkosti města Heidenreichstein. Je to chráněné území a zároveň malý přírodní park.

Rašeliniště má otevřenou část i porosty: část ploch je otevřený vysoký močál, část je rašelinný les (s borovicemi, smrky a břízami).

Máte tu i možnost si udělat koupel v rašelině. To jsme tedy vynechali, vzhledem k tomu, že bylo -5°C 🙂

V parku najdete i viklan.

Ten kámen má v parku status přírodní památky a jmenuje se Hängender Stein.

Do města se vracíme krásnou krajinou.

Ještě jednou se kochám hradem…

Ale třeba i WC mají v Heidenreichsteinu vtipné.

Autem přejíždíme do Gmündu, kde to máme rádi…

Na náměstí v Gmündu jsou zajímavé domy.

Celkem jsme nachodili skoro 12 km a pěkně jsme promrzli a těšili se do sauny.

Poslední procházka byla kolem zámku v Gmündu.

Jen bohužel na konci nečekala sauna, resp. byla plná, ale užili jsme si bazénů, alespoň tak…