Samozřejmě, že v první chvíli prožijete šok... chvíli si říkáte Proč právě já...  Bohužel tato nemoc je nevyzpytatelná a nelze určit pravou příčinu.  A ani propadnutí do depresí vám nepomůže a co víc - přitíží všem kolem vás... takže chvíli poté, co jsem se z té zprávy vzpamatovala jsem si řekla, že to nejhorší je za mnou (nádory byly vybrány) a pokud něco málo z té potvory ve mne zbylo, tak to vyžene chemoterapie a hlavně moje dobrá nálada a pozitivní mysl (tu prostě nemají nemoce rády všeobecně).

Jen pro zajímavost - napadlo vás někdy proč se říká nemoce?? Podle mne je sloučenina slov NEgativní eMOCE. A tudíž je nejlepší nenechat na sebe takové emoce působit.....

Bylo mi naordinováno šest dávek chemoterapie. Nejvíc jsem se kupodivu neděsila ztráty vlasů, ale nevolnosti a zvracení, protože se znám... neumím zvracet... pokud už na to dojde, tak mne druhý den bolí celé tělo... Ale nechala jsem se uklidnit a předepsat si premedikaci - Kytril jak v infuzi před každou dávkou, tak prášky poté... po prvních dávkách jsem ještě k nim brala pár dní Degan. Nejdřív to vypadalo, že vlasy drží... ale to bylo jen zdání... 14 dní po první dávce jsem si hrábla do vlasů a šlo to v pramenech... Tak jsem šla na krátko.

Krátkých vlasů jsem si užila asi 14 dní, poté už mi vpředu prořídly vlasy natolik ,že prosvítala leb... a tak jsem vzala strojek a vzala to nakrátko a ještě doholila žiletkou... Věřte, že jsem se trošku poté bála podívat do zrcadla.... ale nakonec jsem si na sebe zvykla... a nejlepší byl můj manžel, který prohlásil, že to je děsně sexy :-) a přirovnal mne k Dádě Patrasové z Návštěvníků :-) Tím mne fakt pobavil...

Naštěstí jsem na tuhle chvíli byla již připravená. Hned po první dávce chemoterapie jsme si s holkama udělaly takový "parukový" mejdam :-)) V prodejně s parukami naštěstí prodává naše kamarádka a tak jsem si zkoušela paruky (holky taky) a fotily jsme se ... jednu jsem si koupila hned... vypadala hodně věrně tomu, co jsem na hlavě nosila. Ale zalíbila se mi tam i jedna blond s jemným zrz melírem.... nechala jsem si jí dát stranou.

Na kapání "životabudiče" (tak jsem si přejmenovala dávky chemo) jsem ale chodila v turbanech... ono ležet šest hodin v paruce není žádná pohoda... vždy jsem se snažila se vyladit do nějaké barvy (většinou fialové, ale zkusila jsem třeba i oranžovou nebo tyrkys). I o dávkách jsem přemýšlela pozitivně, něpřipouštěla jsem si, že by mi mohlo být špatně.... a představte si... ono mi špatně fakt nebylo. Po prvních dvou dávkách mi maličko brněly nohy... měla jsem v nich den,dva takový neklid, ale jinak nic.... po třetí dávce mi jeden den bolely svaly (jako by mne někdo v noci zmlátil), ale opravdu jen jeden den a pak to přestalo.

O čtvrté, páté a šesté dávce jsem už skoro nevěděla... ani jednou mi nebylo špatně... Dokonce ani náznak toho, čemu by se dalo říct, že je mi nevolno... kdyby nebylo rozpíchaných rukou a modřin  (na které bohužel trpím), tak jsem ani nevěděla, že nějakou léčbou procházím.

Sice jsem maličko zvolnila (já vím, ode mne to zní asi vtipně, jako bych řekla, že  jsem z tryskáče přesedla na letadlo), ale věřte, že jsem si dopřávala (a dopřávám) spánek přes den, kdy si tělo řekne... když já prostě neumím nedělat nic... to by bylo to nejhorší, co by mne mohlo potkat :-)

Myslím, že nejdůležitější na tomto boji je neutápět se v tom... nebát se o rakovině mluvit, není zač se stydět. A hlavně mi neuvěřitelně komunikace s lidmi pomáhala a pomáhá.

Věřím v energie a myslím, že jsem ten boj zvládla i díky lidem kolem mne - jak fyzicky na blízku tak i na dálku...  hrozně mne dojala reakce na FB, kde jsem uveřejnila svou fotku "nahoře bez"... neuvěřitelných 800 komentářů za jediný den... věřte, že i tohle pomáhá a moc... a nebo třeba krásný obrázek od dvou malých holčiček, které poslaly "Fantomasovi" i dárek... no není to krásné??

Nebo mne "dostala" Renata, která šla pochod Avon a šla ho za mne!!! Moc moc díky vám všem, kteří jste na mne myseli a posílali mi pozitivní energii....

Moc ráda bych vám to všem nějak splatila a  taky proto píši tento článek, aby jste věděli, že když to potká náhodou právě vás, nebudete na to sami... kromě vaší rodiny a blízkých tu budu i já... připravena radou, vyslechnutím, psychickou oporou.... věřte, že to je stejně důležité jako chemoterapie... protože si myslím, že 90% úspěšného boje máte jen a jen v hlavě!!! Nebojte se mi napsat - buď na mail Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript nebo na Facebooku.

A další důležitá věc je najít si činnost, která vám umožní se v tom neutápět.. nemyslet na svůj stav... který je přechodný... myslet pozitivně do budoucnosti... vyslat přání o svém zdraví... prostě si říkat, že jste zdravá.... kromě výše zmíněného mi moc pomáhalo to, co dělám... všechny ty FIMOŠílené víkendy, kde jsem byla "jako mezi svýma" a tak jsem večer fimovala jako "pirátka" :-)), chvíle u internetu, které mi nahrazovaly přímý kontakt s lidmi... a tvorba samotná... vyrobila jsem za ten půl rok spoustu nových šperků, pokřtila knihu, která vyšla v březnu a začala psát knížku další...

Nebojte se ničeho co přijde, hledejte na všem pozitiva - například holá hlava má spoustu pozitiv.... nemusíte se starat o vlasy :-)) Můžete si ráno vybrat zda budete zrzka či blondýna (ano, kupte si dvě paruky, ať je nějaká sranda... na jednu vám přispěje pojišťovna a na druhou ušetříte, když si spočítáte kolik šamponů, kondicionérů a kadeřníků nebudete muset dlouho vyhledat... :-)), zažijete krásnou masáž hlavy, pokaždé když vlezete pod sprchu... atd.

Kromě turbanů (což jsou vlastně jen nabarvené pruhy látky zamotané kolem hlavy) si můžete dopřát i klobouků, které na holé hlavně drží mnohem lépe než na klouzavých vlasech ... a nemusíte se bát případného faux pas - dáma si ani v kavárně nemusí klobouk odkládat :-))

Prostě věřte, že bude líp a chovejte se tak jako by už to bylo za vámi.... zní to bláznivě, ale funguje to! A já vám mohu s radostí oznámit, že já jsem právě na konci boje... poslední dávka za mnou, vyšetření a CT negativní... je mi jasné že se potvora může kdykoli vrátit, ale myslím, že to neudělá, protože zjistila, že u mne jí pšenka nepokvete :-))

Mějte se krásně a přeji vám hlavně ZDRAVÍ a opravdu to není jen nějaké takové klišé... věřte mi :-)