Thajsko – 14.díl – Phi Phi Vlog
    Ostrov se thajsky řekne Ko nebo Koh a tak často najdete uvedené Koh Phi Phi.  Je to vlastně souostroví, hlavní ostrov, na kterém jsme byli my je Don – dále jsou tu ostrovy Lee, Bida Nok, Mai Phai, Yung, Pai, Bida Noi.  Don je největší a je hlavní turistickým centrem.
    Ostrov Phi Phi proslavil film Pláž s Leonardem di Capriem z roku 2000. Líčil ho jako bohem zapomenutý ráj na zemi s úžasnou přírodou, bílým pískem a tyrkysovým mořem. Což mohlo být kdysi dávno před natočením filmu. Už příjezd do přístavu, kam přijížděla jedna velká loď na druhou, nás přesvědčil o opaku. Naštěstí na molu čekal sympaťák s cedulkou s názvem našeho resortu a zařídil nám další cestu. Mysleli jsme, že má někde zaparkované auto, ale vyvedl nás z omylu. Po ostrově je minimum cest, většina se řeší lodí.
    A tak jsme poprvé vyzkoušeli jízdu tradiční thajskou lodí – Long Tail Speed Boat. V tu chvíli jsem si vzpomněla na nějakou starou reklamu, kde slečna sedí na této lodi a telefonuje a tuším, že se tam říkalo, že nikdo nemusí tušit, odkud voláte. Tenkrát se mi moc líbila ta scenérie a už tehdy jsem toužila jednou na takové lodi jet.
    Cesta trvala asi dvacet minut a bylo nádherné jet kolem vápencových skal, které často jako solitéry vystupují z moře a působí opravdu démonicky. Když si odmyslíte tu spoustu dalších lodí a turistů, tak je to opravdu takový malý ráj.
    Přistáli jsme na pláži Lana Beach a zažili další šok. Na odvoz k resortu tu na nás a naše tři kufry čekala motorka. Myslíte si, že na motorce nelze přepravit tři lidi a jejich kufry, které váží celkem padesát kilo? Tak to jste ještě nebyli v Thajsku. Opravdu jsme se tam všichni i s kufry vyskládali, pokud počítám průměrnou váhu jednoho člověka 60kg (ano můj manžel i řidič motorky jsou opravdu drobní), tak celkem motorka uvezla cca 300kg.
    Resort Red Tuna Hut se skládá z dřevěných bungalovů. Já jsem si náš bungalow překřtila na chatičku na Lipně 🙂 Výhled jsme měli na zátoku a provazový most. Pokud totiž nechcete utratit v Thajsku za ubytování majlant, tak se s pohledem na moře z okna prostě rozlučte. Naštěstí k moři to bylo opravdu kousek, tak to opravdu nebyl problém.
   

V komplexu bylo soustu malých barů, restaurací, masážních salónů. Ale naše první kroky vedly na pláž. Světlý píseček, tyrkysové moře a nikde nikdo. Netuším jak to, ale opravdu ani tady nebylo moc lidí. Pláž lemovaná kokosovými palmami. Zrovna jednu „očesávali“ a dostali jsem kokos. (opravdu kokos, nikoli na kokos 🙂

O kokosových palmách vám napíšu samostatně, protože si to tyto krásné a užitečné stromy zaslouží.

    Užili jsme si moře do sytosti, počkali až do západu slunce a zjistili jsme, že na této pláži si můžeme počkat na východ. Druhý den jsme si tedy dali budík a kolem šesté už byli na pláži. Tedy my jsme tam byli, ale moře tam nebylo….  Tak velký odliv jsme zatím ještě v Thajsku neviděli. Slunce se také schovávalo za mraky, nicméně i tak vykouzlilo krásné světlo a já poprvé zalitovala, že s sebou nemám velký foťák.
    Po snídani jsme se ptali místních jak to je s tím mořem a bylo nám sděleno, že je to takto každý den, že se vrací až kolem poledního. Dopoledne je prý dobré si udělat výlet na lodi. Opět jsem měla pocit, že to mají Thajci pěkně domluvené tam nahoře 🙂
   

Dopoledne jsme si prošli naši část ostrova, užívali si sluníčka a pustoprázdné pláže. Ale ani odpoledne s přílivem moře se nezaplnila. Určitě na pláži nebylo více než dvacet lidí. A to měla pláž na délku tak 600m.
Večer jsme se vydali domluvit výlet na druhý den. Ale protože všechny výlety zahrnovali šnorchlování, na které ani já, ani Dominika, nejsme, dohodli jsme, že vyšleme zástupce a můj manžel si výlet užije sám..

   

Na Phi Phi jsme také zažily krásnou letní bouřku. Naštěstí už jsme věděli, že když se nebe nad mořem zbarví do ocelova, tak je třeba rychle hledat přístřeší. Protože bungalow byl od pláže kousek, v pohodě jsme doběhli téměř suchou nohou. A na terásce pak jsme si užívali pohledu na krásný déšť (ano miluji pozorování deště, když jsem sama v suchu) a četli si…

   

Večeřeli jsme pokaždé v jiném baru, užívali si thajské kuchyně a milé obsluhy. V Thajsku vás obsluha opravdu neatakuje sotva dopijete jednu sklenku. Můžete hrát celý večer karty a cucat jedno pivo a jim je to úplně jedno a ještě se na vás usmívají. A pokud chcete zaplatit, musíte si je zavolat a poprosit o to.

    Dny na Phi Phi utekly jako voda, manžel si výlet užil – a pokusím se vám zítra převyprávět jeho slovy jak to vypadá na slavné pláži Maya Beach…
   

Další díly:  

  1. díl – přípravy a let 

  2. díl – ubytování 

  3. díl – Bangkok – Khao san road 

  4. díl – doprava

  5. díl – Bangkok – plavba po řece a Ležící Budha 

  6. díl – Bangkok – královské město

  7. díl – Bangkok – Golden Mount a přesun na jih 

  8. díl – Patong 

  9. díl – Paradise Beach

10. díl – domečky pro duchy 

   

11. díl – Cape Panwa

12. díl – Phuket a umění  

13. díl – odjezd na Phi Phi 

15. díl – kokosové palmy 

16. díl – Maya beach a šnorchlování 

17. díl – Silvestr v Krabi 

18. díl – Nový rok na Krabi 

19. díl – Koh Yao Noi

20. díl – narozeniny 

Komentáře